Sebelítostná taxidermie

25. května 2016 v 22:14 | Madame Luc |  Psaní
Bonjour,

(Tento článek je sebelítostná taxidermie zlomené duše psaná v té nejhorší možné náladě.)

Cítili jste se někdy zrazení a zlomení? Došlo mi, že vlastně nechápu lidi. Jsou to bytosti, které se dokáží vřele usmívat, šeptat sladká slůvka, ale přitom vám pomaloučku otáčejí nožem v zádech. Nevím proč, ale jedna věc je v mém životě neměnná. Všechno se nakonec nějakým zázračným způsobem zcela posere. Většinou se to spojí s nějakou další tragickou okolností a spousta humusu je zázrakem na světě.

Jak řekla Bridget Jonesová- nevím, zda si to pamatuji přesně, asi bych to měl znova zkouknout.

"Já to vidím tak, že na každýho spadne určitý množství hoven. A minulej rok byl celej na hovno. Z čehož teoreticky vyplývá, že už bych z těch hoven mohla bejt vyhrabaná."

Jak už jsem tu několikrát spílal, mám prostě problém si k sobě někoho pustit. Nechci, aby mi na nikom přehnaně partnersky záleželo, protože vím, že by nás to zničilo oba. Když se mi to stalo naposledy, myslel jsem si, že to prostě přejdu. Že to nechám být. Nejprve se mi zdálo, že to na mně žádnou stopu nezanechalo. Žádné slzy, jenom pár přemýšlivých chvilek, proč to tak vlastně dopadlo.



Jenže potom, když jsem si jednou večer prohlížel můj deník, jsem zjistil, že se o té osobě všude zmiňuji. Namátkově, ale byla skoro v každém zápisku. Jako kdyby celá dlouhá etapa mých výlevů a nálevů skládala dohromady všechnu tu zoufalost. Prostě se to jaksi slilo, až mě to zcela pojmulo.

Jak to tedy vlastně bylo? Pojďme se na to společně mrdknout.

( ͡° ͜ʖ ͡°)

Zkrátka se mi podařilo seznámit se s jednou velice zajímavou osobou. Byli jsme spolu v kontaktu víceméně každý den. Občas o problémech mluvit nechci, i když bojuji s chutí říct všechno, z čeho mám strach. Jenže ten člověk to toužil vědět. Přál si mě poznat úplně a bylo mu jedno, jak strašná je ta pravda. Přemohl jsem všechny ty výstrahy, které mi moje mysl předhazovala. Jako kdyby se snažila říct: "Ser na to, nechceš přece přenášet svoje problémy na dalšího člověka. Uteče, stejně jako všichni. Ale udělej to, protože cítíš, že to tak chceš. Jsi děsnej, ale je to na tobě."

Podařilo se mi vykdákat mu věci, o kterých jsem ani netušil, že ve mně dřímají. A představte si, ten člověk neutekl. Chtěl mě poznávat dál. Prý mu na mně záleželo. Dokazoval to tím, že se mnou byl v kontaktu opravdu každý den. Když jsem nemohl několik dní vkuse spát, zůstával se mnou co nejdéle vzhůru, aby věděl, že jsem relativně v pohodě.
Když jsem nedokázal normálně fungovat, snažil se mi pomoct, abych se cítil líp. Já mu na oplátku dodával odvahu ve věcech, kterých se bál. Podporoval jsem ho tak, jak jsem jenom mohl. Mám v sobě spoustu lásky, ale zároveň vím, že ten, komu ji dám, bude neuvěřitelně zatížený. Je to zvláštní, ale je to tak. Jsem takové břemeno, které si s sebou potáhnete…

Znali jsme se vesměs tři čtvrtě roku, což byla dost dlouhá doba na to, abychom si vyjasnili, jak to vlastně cítíme. Vypadalo to nadějně. Moje psychické rozklady však nebraly konce. Přišlo období, kdy jsem skoro celý týden utnul kontakt se všemi. Jenom jsem spal a spal.

Našel jsem potom spoustu zpráv typu: "Jsi v pohodě? Není ti něco? Ozvi se mi…"

Jakmile se mi podařilo najít dostatek síly, napsal jsem, že to není vůbec dobrý. Pak to přišlo. Ten člověk mě začal úplně ignorovat, neozýval se. Nejprve jsem měl obavy, že se stalo něco vážného, ale když mi došlo, že je absolutně v pohodě, tak mě to trošku zarazilo.

Žádné vyjádření? Stačila by jen prostá správa, abych se netopil v otázkách. Patrně bych byl zničený, ale časem by to přešlo. Takhle nevím, co se vlastně stalo. Asi to taky vzdal. Není divu. Sám jsem to vzdal. Vzdal jsem to, ale pořád jsem tady. Je to už jenom o přežívání, protože jsem už dávno zapomněl, jaké je žít.

Už nikdy žádná zpráva, hovor, povídání. Vůbec nic. Vím o sobě, že jsem jenom hromádka neštěstí, která stěží drží pohromadě. Vím, jak je těžké nést mou tíhu. I přesto, že se mnohdy cítím víc než na prdel, jsem se snažil dát do toho všechno. Bojoval jsem sám proti sobě, abych mohl fungovat. Bojoval jsem se všemi démony, i když byli v převaze. Nebylo to dost. Vím, že to nikdy nebylo dost a nikdy to dost nebude. Má tedy cenu pomaloučku rozkládat sebe, aby ostatní zůstali celí, i když víte, že to pokaždé skončí špatně?

Nejsem to, co chce.
Nejsem to, co potřebuje.
Nejsem to, co hledá.
Hledá někoho silného, kdo se nebude lámat na kousky.
Hledá někoho, kdo dokáže chránit a nepotřebuje být ochraňován.
Hledá někoho s uceleným srdcem.
Hledá někoho, kdo mu pomůže vstát, kdykoliv bude na kolenou.

Snažil jsem se být to všechno, ale nejsem to já. Nejsem to, co hledá.

Všechno co z něj zbylo, je jenom pár fotek zahrabaných někde ve složkách mého počítače a jeho portrét, který jsem maloval. Neměl jsem sílu ten papír roztrhat, tak jsem ho zahrabal do mého kufříku, kde je skrytý pod hromadou dalších kreseb. Zraňuji se navenek, abych zabil tu zrůdu, co je uvnitř.

Čekám, kdy se z toho všeho stane jenom pouhý přelud. Pomaloučku to bude hlodat čas, dokud to nezmizí. Jenže doba uplynula dlouhá, ale pořád to bolí stejně ostře. Jako kdyby se ten nejtupější nůž pomaloučku prodíral masem a rozřezával mě na malinké kousky. Připomíná mi to, když se kuřecí prsa krají na prkýnku.

Co si ze mě asi tak uklohní? Doufám, že to bude aspoň čína s arašídy…

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 25. května 2016 v 23:59 | Reagovat

Myslím, že se v sebelítosti topíme oba. Momentálně jsem v nejhorší náladě, jaká může být, a neblaze zjišťuji, že se mi večerní depky vrací.
Nejhorší je bojovat sám se sebou. Se vzpomínkami.. s tím, co nás zraňuje a my pořád nejsme schopni to od sebe odstrčit. Vím, jak se cítíš.. nebo si to aspoň dokážu živě představit. Tak nádherně píšeš, že i přes krvácející mysl mě tvé řádky hojí.. Děkuju. Jsi úžasný.

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. května 2016 v 0:13 | Reagovat

Mimochodem, na Bridget Jonesovou jsem zrovna před několika hodinami koukala :') Náhoda? :)

3 Beatricia Beatricia | Web | 26. května 2016 v 6:21 | Reagovat

Jsem zde poprvé a jsem nadšena, ba uchvácena, tvými skvěle propracovanými články. Takových blogů se najde málo.
Děkuji ti za krásný komentář a ráda jsem poznala tvůj blog. ☼☼☼

4 Madame Luc Madame Luc | Web | 26. května 2016 v 9:51 | Reagovat

[1]: Vzpomínky na to, co se stalo a nestalo jsou děsný. Vždycky tě to pomalu konzumuje, až tě to úplně spolkne. Vždycky jsem si připadal jako silnej člověk, kterej dokázal lidi držet nad vodou. Taky jsem byl, ale jednoho dne jsem se začal topit já, ale ta tíha mě táhla někam do hlubin. Když vím, že si někdo dokáže představit moje pocity, tak mi to poskytuje takový zvláštní pocit souznění. Děkuji ti mockrát za nádherný komentář, moc si toho vážím. Jsi taky úžasná!

Bridget je nejlepší na světě :D Asi je opravdu mezi námi nějaké spříznění

[3]: Strašně moc ti děkuji za komentář! Jsem rád, že se ti blog líbí a že články potěšily. :-3

5 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. května 2016 v 10:11 | Reagovat

[4]: Nemáš vůbec za co, silně a bojující duše drží při sobě :)

Doufám, že pokud se někdy potkáme, tak to nebude jen jednou - udělat si filmový maraton by vůbec nebyl špatný nápad :)

6 Madame Luc Madame Luc | Web | 26. května 2016 v 10:24 | Reagovat

[5]: Co nejvíce slaďáků se šťastným koncem! :D Musíme si přece žití osladit, když je to většinu času tak trpký.

7 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. května 2016 v 10:30 | Reagovat

[6]: Přesně tak! K tomu bych ještě přidala nějaký praštěný komedie, spoustu jídla, a když mě zastihneš ve veselý, crazy náladě, myslím, že to bude nezapomenutelný :3

8 cincina cincina | Web | 26. května 2016 v 19:07 | Reagovat

Ano, právě teď se cítím zlomená, zraněná a zraněná. A je to kvůli tomu, že jsem si zase někoho připustila k tělu. Jakmile to udělám, tak se něco zvrtne a ten člověk mi bodne kudlu přímo do srdce. Říkám si, že budu sama, že nikoho nechci... ale pak se něco stane a já se zamiluju, nebo se k někomu připoutám. Protože to, čeho se bojím nejvíce je to, že zůstanu sama.
Zbytek článku mám proslzený. Rozbrečelo mě to. Ale pochytila jsem hromádka neštěstí a že tě ten milovaný člověk začal ignorovat. Pak to nebyl ten správný člověk, protože přece člověk, který tě má rád tě jen tak neopustí. Ne, beze slova. To se nedělá.

9 Luc Luc | Web | 26. května 2016 v 21:50 | Reagovat

Právě mi došly slova. Sedím a hltám a hltám tvé řádky a i když skrze ně cítím tu bolest a beznaděj, která se mi vpíjí hluboko pod kůži, jsem nějakým zvláštním pocitem ráda, že v tom tak nějak nejsem sama. Možná jsem ráda jen za tu myšlenku, že jsem se snad ještě úplně nezbláznila.

Jinak děkuji za tvé komentáře na mém blogu, velmi mě potěšily :)

10 Madame Luc Madame Luc | Web | 27. května 2016 v 19:09 | Reagovat

[8]: Je mi moc líto, že to takhle nevyšlo. Opravdu jsem ti to přál a vypadalo tak nadějně! Držím ti palce, abys to zvládla. Jsi silná!

[9]: Děkuji a jsem moc rád, že se ti moje články líbí. Jsem taky rád, když vím, že nejsem sám. Já děkuji za úžasné články na tvém blogu!

11 Lili Lili | Web | 10. června 2016 v 10:36 | Reagovat

Nevím co na to říct, přesto jsem ti chtěla zanechat komentář, protože tvoje články mě vždycky dostanou, píšeš to tak skutečně,  procítěně, snažím se vžít do toho jak ti je. Přeju ti abys jednou byl opravdu šťastný.
Vždycky když čtu podobný článek, uvědomím si, že moje, částečně vsugerované problémy, vlastně nic nejsou, ale přesto dokážu hodiny sedět, koukat kamsi a přemýšlet o tom, co všechno dělám špatně.
Jinak ten člověk by si zasloužil nakopat do někam a vzít něčím po hlavě, tohle se nedělá, nesnáším takový chování.

12 Madame Luc Madame Luc | Web | 13. června 2016 v 0:45 | Reagovat

[11]: Ahoj, Lili. Děkuji ti, snad se k tomu jednou dopracuju. Je to opravdu strastiplná cesta, musím uznat.

Každé problémy něco znamenají. Nemusíš snižovat to, co cítíš, jenom proto, že se ti problémy někoho zdají horší. Problém je problém. Přeju ti, aby ses cítila lépe!

Povídej mi o tom, docela dost mě to rozhodilo. Pořád mi nejde se z toho dostat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama