Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 25. května 2016 v 23:59 | Reagovat

Myslím, že se v sebelítosti topíme oba. Momentálně jsem v nejhorší náladě, jaká může být, a neblaze zjišťuji, že se mi večerní depky vrací.
Nejhorší je bojovat sám se sebou. Se vzpomínkami.. s tím, co nás zraňuje a my pořád nejsme schopni to od sebe odstrčit. Vím, jak se cítíš.. nebo si to aspoň dokážu živě představit. Tak nádherně píšeš, že i přes krvácející mysl mě tvé řádky hojí.. Děkuju. Jsi úžasný.

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. května 2016 v 0:13 | Reagovat

Mimochodem, na Bridget Jonesovou jsem zrovna před několika hodinami koukala :') Náhoda? :)

3 Beatricia Beatricia | Web | 26. května 2016 v 6:21 | Reagovat

Jsem zde poprvé a jsem nadšena, ba uchvácena, tvými skvěle propracovanými články. Takových blogů se najde málo.
Děkuji ti za krásný komentář a ráda jsem poznala tvůj blog. ☼☼☼

4 Madame Luc Madame Luc | Web | 26. května 2016 v 9:51 | Reagovat

[1]: Vzpomínky na to, co se stalo a nestalo jsou děsný. Vždycky tě to pomalu konzumuje, až tě to úplně spolkne. Vždycky jsem si připadal jako silnej člověk, kterej dokázal lidi držet nad vodou. Taky jsem byl, ale jednoho dne jsem se začal topit já, ale ta tíha mě táhla někam do hlubin. Když vím, že si někdo dokáže představit moje pocity, tak mi to poskytuje takový zvláštní pocit souznění. Děkuji ti mockrát za nádherný komentář, moc si toho vážím. Jsi taky úžasná!

Bridget je nejlepší na světě :D Asi je opravdu mezi námi nějaké spříznění

[3]: Strašně moc ti děkuji za komentář! Jsem rád, že se ti blog líbí a že články potěšily. :-3

5 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. května 2016 v 10:11 | Reagovat

[4]: Nemáš vůbec za co, silně a bojující duše drží při sobě :)

Doufám, že pokud se někdy potkáme, tak to nebude jen jednou - udělat si filmový maraton by vůbec nebyl špatný nápad :)

6 Madame Luc Madame Luc | Web | 26. května 2016 v 10:24 | Reagovat

[5]: Co nejvíce slaďáků se šťastným koncem! :D Musíme si přece žití osladit, když je to většinu času tak trpký.

7 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 26. května 2016 v 10:30 | Reagovat

[6]: Přesně tak! K tomu bych ještě přidala nějaký praštěný komedie, spoustu jídla, a když mě zastihneš ve veselý, crazy náladě, myslím, že to bude nezapomenutelný :3

8 cincina cincina | Web | 26. května 2016 v 19:07 | Reagovat

Ano, právě teď se cítím zlomená, zraněná a zraněná. A je to kvůli tomu, že jsem si zase někoho připustila k tělu. Jakmile to udělám, tak se něco zvrtne a ten člověk mi bodne kudlu přímo do srdce. Říkám si, že budu sama, že nikoho nechci... ale pak se něco stane a já se zamiluju, nebo se k někomu připoutám. Protože to, čeho se bojím nejvíce je to, že zůstanu sama.
Zbytek článku mám proslzený. Rozbrečelo mě to. Ale pochytila jsem hromádka neštěstí a že tě ten milovaný člověk začal ignorovat. Pak to nebyl ten správný člověk, protože přece člověk, který tě má rád tě jen tak neopustí. Ne, beze slova. To se nedělá.

9 Luc Luc | Web | 26. května 2016 v 21:50 | Reagovat

Právě mi došly slova. Sedím a hltám a hltám tvé řádky a i když skrze ně cítím tu bolest a beznaděj, která se mi vpíjí hluboko pod kůži, jsem nějakým zvláštním pocitem ráda, že v tom tak nějak nejsem sama. Možná jsem ráda jen za tu myšlenku, že jsem se snad ještě úplně nezbláznila.

Jinak děkuji za tvé komentáře na mém blogu, velmi mě potěšily :)

10 Madame Luc Madame Luc | Web | 27. května 2016 v 19:09 | Reagovat

[8]: Je mi moc líto, že to takhle nevyšlo. Opravdu jsem ti to přál a vypadalo tak nadějně! Držím ti palce, abys to zvládla. Jsi silná!

[9]: Děkuji a jsem moc rád, že se ti moje články líbí. Jsem taky rád, když vím, že nejsem sám. Já děkuji za úžasné články na tvém blogu!

11 Lili Lili | Web | 10. června 2016 v 10:36 | Reagovat

Nevím co na to říct, přesto jsem ti chtěla zanechat komentář, protože tvoje články mě vždycky dostanou, píšeš to tak skutečně,  procítěně, snažím se vžít do toho jak ti je. Přeju ti abys jednou byl opravdu šťastný.
Vždycky když čtu podobný článek, uvědomím si, že moje, částečně vsugerované problémy, vlastně nic nejsou, ale přesto dokážu hodiny sedět, koukat kamsi a přemýšlet o tom, co všechno dělám špatně.
Jinak ten člověk by si zasloužil nakopat do někam a vzít něčím po hlavě, tohle se nedělá, nesnáším takový chování.

12 Madame Luc Madame Luc | Web | 13. června 2016 v 0:45 | Reagovat

[11]: Ahoj, Lili. Děkuji ti, snad se k tomu jednou dopracuju. Je to opravdu strastiplná cesta, musím uznat.

Každé problémy něco znamenají. Nemusíš snižovat to, co cítíš, jenom proto, že se ti problémy někoho zdají horší. Problém je problém. Přeju ti, aby ses cítila lépe!

Povídej mi o tom, docela dost mě to rozhodilo. Pořád mi nejde se z toho dostat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.