Chci ochutnat vlastní slzy

1. června 2016 v 8:31 | Madame Luc |  Psaní
Bonjour,

Nemůžu lpět na někomu, s kým jsem prakticky mluvil jen párkrát, psal si pořád. Většinou střízlivý, jednou na hranici alkoholového kómatu. Docela sranda, že? Jsem tak společensky netaktní, nevhodný a nepoužitelný, že je to spíš k smíchu. Jenže je lepší být naprosto trapnej, než abych byl k chcípnutí nudnej.

(Takže si užijte tenhle trapný nesmyslný článek. Madame Luc popustila uzdu svojí retardaci, aby pořád nepsala přehnaně poetické srdcervoucí články.)

Co by mě to stálo, abych zase začal cítit? Jsem jak chodící mrtvola, která si nohy dře o asfalt. Na duši mě štípá čerstvá rána, která se špatně hojí. Je to doba, kdy mě nikdo nepolíbil. Byl jsem oddaný všem těm představám, které se nestaly.

Cítím letargii, ale uvnitř vím, že je to náznak vykoupení. Andělé pravděpodobně slyšeli, jak se trápím, tak mi z nebe poslali záchranu. Teď nejspíš pláčou, když jim došlo, jak to zase podělali. Snad příště, zlatíčka. Je to už dlouho, kdy mě někdo miloval, kdy mě někdo držel v srdci.

Už mi z toho všeho hrabe, ale nedokážu na to přestat myslet. Měl krásné oči, pěkný hlas a překvapivě velké… Sebevědomí. Jako kdyby mě nikdo nemohl zachránit. Už se nedá vrátit zpátky. Necítím nic, dokud neochutnám vlastní slzy.

Nevidím už smysl v tom, abych se vláčel tou špínou, když je jasné, že je to konec. Je to už dlouho, kdy mě někdo opravdu znal. Čas ubíhá a já cítím, jak se mi zase někdo chce dostat do hlavy. Smůla. Když miluji, jsem jako ponořený v ohni. Žhnu, pálím a razím si cestu kupředu. Když miluji, nedokážu se držet zpátky. Nenechám se zkrotit, z čehož mi vlastně trochu hrabe. Poslední dny zažívám pocity vnitřní radosti. Napadlo mě, že se vyfotím, ale dopadlo to takto:


Byl jsem navyklý na tvoji pozornost, ale teď se radši přimknu ke spánku. Spánek mě bude vždycky milovat, když zrovna neodjede na dovolenou, aby si ode mě odpočinul, a nenahradí ho insomnie. Někdy je to teda taky pěknej hajzl, ale s tím se musím smířit. Kdo dneska tak trochu hajzl není?

Poslechl jsem radu psycholožky, psychiatra a vlastně všech mých známých a napsal mému citovému trýzniteli. Žádná odpověď; Zobrazeno. Musím vědět, co si od toho sliboval on. Nebo to dělám sobecky jen z vlastní potřeby, abych si konečně ujasnil, co se to se mnou děje? Možná tak trochu od obojího, ale nikdy nemůžete být milý, aniž byste nebyl trochu sobec. To jsou věci, které k sobě patří.

Připadal jsem si jako ta největší trapka pod sluncem. Dokonce tragičtější než ultimátní vymaštěný zlo - dvacítky s tunou make-upu, skořicovým kafem ze Starbucksu a falešnou kabelkou Luis Vuitton, které zuřivě vyťkávají hashtagy na displeji svého rozbitého ipohnu:

#starbucks #simplicityisthebest #coffee #girl #beauty #morning #iphone #czechgirl #iamawesome #love #i-is-loving-czenglish #spellingerror #helpmeimdumb #zabteměprosímněkdo


Ale teď už pravděpodobně vím, na čem jsem. Kapitola se uzavírá. Neříkám, že to nebolí. Je to stejný, vazký a patlám se v tom jak v dehtu, který se mi lepí všude na kůži. Už chybí jenom peří a budu opravdu jedna z těch vymaštěných slepic. Kokodák, zničil mě jeden kokoťák.

Nevím proč, ale pravděpodobně se mi povedlo roztočit moje náladové kolo štěstí a mimořádně tam nepadlo nekonečné užírání, přežírání a následné odříkání. Někdo sbírá špatné vztahy, někdo figurky slonů (Zdravím pěstební dělnici z Az kvízu) asi jsem v tom přímo zběhlý.

Cítím nutkání, abych se šel dnes večer projít do ulic. Mám živou představu toho, jak to pravděpodobně bude vypadat. Nevadilo by mi usrkávat z láhve levnýho vína, jehož název je moc vymaštěnej na to, aby si ho moje rozjitřená mysl pamatovala. Svět se bude točit, oči se budou klížit a moje velká zadnice padne na hrubý obrubník. Studený vzduch bude balzám. Budu si připadat jako v nějakém dojemném videoklipu, jak tak půjdu pod kužely pouličních lamp rozjímat. Z přemýšlení nad potencionálním nastydnutím mého zadku a léčení ho z chřipky mě vytrhne idea, že bych se mohl jít koukat na Sex ve Městě a pít u toho kafe, tak to realizuji. Tolik k nočním kratochvílím.

Přátelé ví, že jsem většinou v hrozném psychickém stavu. Tragické eskapády zapříčiněné naivitou a pasivní objektivností. Na lidi si v duchu lepím identifikační štítky, abych si pamatoval, co je ten člověk zač. Jak by se potom nazývala situace, kdy má člověk na sobě těch lepíků tolik jako ledničky v amerických filmech?

Potřebuji někoho, kdo miluje kočky, horory a neuteče, když mě uvidí nahého. Kdo by mi tak mohl vyhovovat? Přece moje kočka. Už plánujeme svatbu. Když jsem zvažoval svůj osud, budoucnost, došlo mi, že pravděpodobně skončím jako ta šílená babka ze Simpsonů.

Mám pro vás svatební fotku:


Napadlo mě, že bych mohl vysypat všechen nepořádek, co mám v mé malé přenosné černé díře - nemyslím tím zadek ani jinou tělesnou dutinu, ale tašku. Tahle posraná přemýšlivá nálada je v tuhle posranou chvíli vlastně k posrání dobrá.

Jenže nic není trvalé, toho jsem se vždycky bál.

Pac a pusu, vaše Supermrdka.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. června 2016 v 9:16 | Reagovat

Já bych od tebe taky neutekla, ale bohužel, jsem holka :/ :D
Svatební fotka je boží <3 I mě dnes navštívil kocour, aby ode mě ve dvě ráno utekl se nažrat.
Být společensky neohrabaný a trapný jedinec je moje podstata :D :D
Každý tvůj článek má něco do sebe.. Některé jsou hluboké a jiné jsou zase tak skvěle napsané, že to člověku zkrátka zlepší náladu, i když je ve stavu polosmrti :D

2 Luc Luc | Web | 1. června 2016 v 10:25 | Reagovat

"Kokodák, zničil mě jeden kokoťák." - tak to bylo naprosto trefné a výstižné.
Koukám, že tvé noční kratochvíle jsou velmi podobné těm mým. Sice koukám na Sběratele kostí, ale to je vedlejší.
Zrovna ležím v posteli se svou kočkou, která spokojeně vrní a pomaličku usíná. Svatební fotka se ti moc povedla :D :)

Každopádně díky za zpříjemnění dne tímto článkem. :)
Ať už napíšeš cokoli, vždy je to tak poutavé, že to čtu jedním dechem a nemůžu se dočkat dalšího. Jen tak dál:)

3 Fredy Fredy | Web | 1. června 2016 v 10:37 | Reagovat

pěkný blog :-)

4 Madame Luc Madame Luc | Web | 3. června 2016 v 17:09 | Reagovat

[1]: Jsem rád, že nejsem sám. Děkuji, jsem moc rád, že ti moje články dokáži vykouzlit úsměv na rtech <3

[2]: :D Jsem rád, že má taky někdo neobvyklé noční kratochvíle. Sběratelé kostí jsou boží!

Jsem strašně rád, že tě článek potěšil. <3 Děkuji ti

[3]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama