Láskyplný mauzoleum

27. června 2016 v 1:15 | Madame Luc |  Psaní
Bonjour,

Včera byla bouřka, která mě naprosto fascinovala. Nebe se blyštilo tak moc, až se mi zdálo, že si nahoře Bůh pravděpodobně fotí selfiečka a nemá vypnutej blesk. Nebe protínaly odlesky světla, srážely se s oblakama a pocuchávaly jejich směšnou nadejchanost.

Byl jsem v bazénu. Poněkud riskantní. Obloha byla překrytá černym oparem a nešly vidět hvězdy. Jedna z mejch letních kratochvílí spočívá v tom, že v noci vlezu do bazénu, obsadím lehátko a pak pozoruju nebe posetý příkrovem rozjančenejch blikaček. Vždycky si z těch vesmírnejch světlušek podvědomě sestavuju tváře a někdy dokonce i situace. Jindy z nich sepisuju celý knihy a po řádkách mléčný dráhy se kloužu ve víru opojení. Někdy v těch hvězdách dokonce vidím tvůj nesouměrnej ksicht s velkym nosem, co mě tak učaroval.


Připadám si jako citová kurva. Nenávidím se za to, že potřebuji pořád cítit lidskou náklonnost, abych si nepřipadal odvrženej, nepotřebnej a sám. Stalo se vám někdy, že jste měli svého zkázonoše uvězněnýho v srdci? Zamknul jsem toho člověka do cely s holejma stěnama, přibouch železný dveře a klíč zahodil někam, kde zcela ztratil materiálnost. Asi docela blbost, co? Racionalitu stranou, vstupte do hlavy magory.

Proč tíhneme k lidem - K těm jedněm, schopnejm zapřít všechno, jenom aby dostali lístek na jízdu smrti zdarma? Co se ve vás bude dít, během toho, kdy vám někdo bude projevovat víc než přátelskou citaci vnitřního uspokojení? Je možný, že jsme ve skutečnosti masochisti, páč se rádi trestáme za osobnostní hříchy. Je asi jedno, jestli za svoje nebo cizí. Vyjde to na stejno a kopanec pod koleno je vždycky bolestně podobnej. Dočasný řešení mi pomáhaj přejít ten humus, je to jako forma nitrožilní terapie. Nemůžu se dočkat dalšího sezení.

Rád bych vlezl do zastavárny. Nechal tam všechno, cos mi do života přinesl. Nemyslím si, že to pro tebe mělo velkou cenu a ani jiný lidi to nebudou vidět jako já, ale pro mě to byl takovej jeden soukromej svět. Vezmu popsaný řádky a nacpu je do kartonový krabice. Přihodím tam nesplěný sliby a bláhový myšlenky. Asi budu potřebovat krabice dvě.

Popadnu černej odpadní pytel, ve kterym by se skvěle vyjímala tvoje mrtvola. Vezmu všechno to třpytivý pozlátko a přeslazený city. Udělám tím takovou podestýlku. Do pytle potom přihodim zdechlinu našeho vztahu. Má na sobě oblečený tvoje oblíbený triko, který jsem tě donutil koupit a takový sváteční trenky, co vlastně nikdy v životě nebudeš nosit, jelikož jsou děsně nepraktický.

Nevadí mi žít jenom ze vzduchu a občasnejch zakousnutí do jídla, po kterym mi roste prdel. Přestal jsem si sladit kafe, což je docela velkej milník v mym životě. Sladký kafe mi až moc připomínalo tebe, takže pít ho bylo jako vlejvat si do žaludku zkyslý mlíko. Nemůžu říct, že ta hořkost je dobrá. Vždycky mi totiž připomene, proč že jsem to cukrovat přestal. Je lepší potírat sladkost nahořklym výtažkem z vyškrtnutejch scénářů.

Nechtěl jsem z toho udělat další článek, v němž brečim nad tim, jak ses na mě vysral. Kdybys mi nechal před barák dovízt tatrovku plnou hoven, bylo by to míň nechutný než tohle.

Rozkládám se.

Je to nakonec moje tělo a dělám s ním, co chci. Plodim malinký myšlenky, podobaje se na pár let starý děcka. Nenávidím děti. Jsi jako zvrácenej pedofil a odchytáváš je. Cejtim, když je pomalu zneužíváš. Chtějí domů k mamince Bláhovce, aby je zamáčkla v hřejivym objetí a přinesla další bludný myšlenky. Připravte se na prohlídku v mauzoleou.

Jsi ten důvod, proč v noci nespim. Zdá se mi, že dřímáš někde v mojí hrudi a bereš mi veškerou touhu po úlevě a odpočinku. Dals mě do rakve a snažíš se pohřbít společnou minulost, ale jsem hrobař a já rozhoduju o tom, jestli budu kopat hrob.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 27. června 2016 v 4:53 | Reagovat

Píšeš skvěle a poutavě, jsi svým způsobem romantik a zároveň zatvrzelý skeptik a proto zbytečně schytáváš rány od života... lidé jsou dobří i zlý a všichni často chybují a to že toužíš po blízkosti jiné bytosti není slabost, nebyli jsem stvořeni pro samotu a život v opuštění, jen je třeba si správně vybrat... život i přes výchovné kopance které nám udělí je třeba brát vesele a s nadhledem... nemarni svůj čas a s chutí žij a využij každou příležitost co se nabízí a pročisti si svou mysl, „Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek.“ řekl jeden moudrý člověk a měl pravdu...

2 Miky Miky | Web | 27. června 2016 v 11:56 | Reagovat

Víš co? Právě teď jsem ve fázi, kdy mě nesmírně uspokojuje se psychicky týrat. Asi proto, že je to aspoň nějaká činnost a asi taky proto, že mi to dává jakési právo rýpat se v tom, co bylo. Ale je to jako vyhrabávat mrtvolu. A taky to smrdí.
Prostě je to celkově blbost, hroby jsou užitečná věc.
Ale to ty víš, co.
Hmmmmm.

3 Luc Luc | Web | 27. června 2016 v 17:03 | Reagovat

... Opět jsi mě dokázal rozbrečet. Z každýho jednoho slova cítím tolik utrpení bolesti, až mám chuť se teď zvednout, někde tě najít a pořádně tě obejmout.
Je mi smutno z toho, že tohle musíš prožívat. Dala bych všechno za to, abys byl šťastnej..byť tě prakticky neznám.

4 cincina cincina | Web | 27. června 2016 v 19:02 | Reagovat

U nás včera pršelo docela dost, ale nedá se říct, že to byla bouřka. Takže žádné blesky jsem neviděla:/ Přitom mám bouřky moc ráda:)
Teda ležet v noci na lehátku v bazénu bych si netroufla. Ne, že bych se bála... ale mě by vadili hlavně komáři a celkově hmyz. Já koukám na hvězdy z naší zahrady, ale sedím u toho:)
Rozumím ti. Láska je svinstvo, ale i přesto po ní toužíme a chceme ji. A potom, když nám někdo ubližuje, tak se chceme ještě více trestat. Nebo aspoň takhle to mám já. Taky se trestám. Často a skoro za všechno. Když tě člověk, kterého miluješ, do prdele, tak je to prostě blbý. Ale časem to přejde:) I když to taky zní teď blbě... Tak po čase si budeš říkat, jak si to takhle mohl prožívat... a bude ti to potom už jedno:)

5 hedd hedd | Web | 29. června 2016 v 19:16 | Reagovat

Často čtu Tvé články a aplikuju Tvá slova na svůj život. Tvý pocity se mi vlejvaj pod kůži, snad i proto, že je znám až moc důvěrně.
Je to snad taky forma masochismu.

6 Madame Luc Madame Luc | Web | 30. června 2016 v 11:56 | Reagovat

[1]: Problém je, že moje myšlenky nekontroluju. To, co se mi objevuje v hlavě, mě pohlcuje a mění. Snažím se užívat si, ale je to každým dnem těžší. Děkuji za krásý komentář, cítím, že jsem si z něj něco odnesl.

[2]: Taxidermie zašlých vztahů je asi ta nejanimálnější forma sebetrýznění.

[3]: Je mi líto, že na tebe mají moje články takový vliv - Zároveň jsem však rád, že si z toho lidé něco odnáší. Děkuji ti, Luc, nesmírně si toho vážím. Taky bych byl moc rád, aby ses cítila lépe a byla šťastnější.

[4]: Déšť je moje všechno.
Nevím, moc tam na mě brouci nelétají, asi odpuzovat lidi nestačí :D štítí se mě i brouci.
Doufám, že to přejde. Naposledy mě to přecházelo tři roky. Tři dlouhý divný roky, nechci, aby se to takhle opakovalo.

[5]: Jsem rád, že se Ti moje články líbí. Vážím si toho, že se na můj blog vracíš. Mrzí mě, že máš taky tyhle pocity, ale zároveň to můžeš brát tak, že nejsi sama.

Masochismus má mnoho podob, tohle je, vskutku, jedna z nich.

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 30. června 2016 v 18:16 | Reagovat

Zakusila bych bazénovej pofel při bouřce, tak nějak jen už z toho důvodu, že je člověk blíž smrti...je to asi podivná představa, ale zvláštním způsobem mě naplňuje.
Každej z nás je zvrhlík, alespoň ta hrstka lidí, co se kolem mě motá...jsme sadisti, říkám si, proč utrácet za červnej akryl, když mám svůj...

Děcka...ty plachý potvory. Obdivuji ženský, co si můžou říkat "máma". Nikdy bych se nedokázala stát závislou na malých capartech..někdy mě ty "malý skřítci" přijdou tak moc svobodný a nevinný, že se mi jejich bezpohlavní úmysly podezřele deformují.

8 Anett Anett | E-mail | Web | 30. června 2016 v 22:04 | Reagovat

Sotva dočtu první odstavec a nejednou takový bleskanec za oknem! Vždycky, když čtu tvoje řádky, představím si je ve filmový verzi. Byl bys skvělý režisér, ale natočit něco tak poutavého by ztratilo krásu těch slov.

9 Madame Luc Madame Luc | Web | 2. července 2016 v 18:36 | Reagovat

[8]: To je náhoda :D Nedokážu si to představit jako film, protože vesměs řeším obyčejné věci. Je to všechno jenom zaobalené v pozlátku zvpodivných slovních spojení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama