Óda na prokletou holku
Večerní hovory a do duše kopance,
Když se zdá, že světlo už nevidíš -
Na nebi hvězdy, jazykový pletence,
Nejradši svůj hlas prostě neslyšíš -
Dotyky léčí a Nymfa tě svádí,
Bojuješ za sebe, za jiný -
Hlasy ječí, rány pálí,
Kdo je ten jedinej bez viny?
Chybí ti dávka bezedný lásky,
Abys cítila, i přes tupost chvil -
Že život jedný hubený krásky,
Osud ztrpčit si usmyslil -
Bojuj dál, jak svíčka plápolej,
Nevzdávej se divokejm psům -
Když ti někdo ublíží, hned zavolej,
Podpálíme mu dům -
Snad konečně tušíš,
Jak ohromnou cenu pro nás máš -
A i když vzteky do srdce bušíš,
Víru ve šťastný konce nikdy neprodáš -
Fredy | 
Nemám slov. Tahle báseň je to nejnádhernější, co pro mě kdy kdo vytvořil. Věděla jsem, že mě to naprosto uchvátí, ale nikdy jsem nečekala, že celou moji podstatu promítneš do tak překrásné básně. Je to, jako bys mě rozložil na písmenka a poskládal mě na papír. Jsem to já. Jsem to já a dojímá mě, že do mě tak vidíš, i když jsme se ještě ani ve skutečnosti nepotkali (ale brzy to změníme). Je to, jako bys mě dávno znal - přesně tím způsobem, jak chci, aby mě někdo znal. Stále si myslím, že jsme nějak propojeni. Nedokážu vyjádřit euforii, jakou to ve mně vyvolalo.
Jsi neskutečně talentovaný, tvůrce s překrásnou, zraněnou a sílící duší, a chci, abys věděl, že tě nechci a nemůžu ztratit.
Jsi tu pro mě, já pro tebe, a oba najdeme ten šťastný konec - i když asi podpálíme pár domů (naprosto mě to odzbrojilo!).
Děkuji, že tu jsi, že mě vidíš, nesoudíš a chápeš. Kvůli lidem jako ty stojí za to žít.
Ani nevím, jak ti poděkovat.
To krásno mě stále zanechává bez dechu.