Kočka a společník

6. srpna 2016 v 15:24 | Madame Luc |  Psaní
Bonjour,

Madame Luc změnila vzhled, což byl naprosto instinktivní a animální pud. Věc, která se v lidech obvykle projeví potom, co skončí nějaká významná životní kapitola. Madame nebude jiná a temnota uvnitř ní nikdy nezmizí. Což je asi jediná jistota v jejím životě.



Sedíme na vlakové zastávce. V dálce sleduju pulzující světýlka malé vesnice, jejíž jméno si ani nepamatuji. Usmívám se do tmy a cítím, že můj společník se taktéž usmívá. Čekáme tu strašně dlouho. Zdá se to jako hodiny, ale svítání nikde. Vlahá letní noc dávala na znamení příslib příjemnosti, což nás donutilo jít bosky.

"Tak co? Jak se ti tu líbí, Kočko?"
"Ujde to…"

Nevím, v kolik nám jede vlak, ale celkem se nudíme. Snažím se balancovat na kolejnicích a sleduju červené světelné značení v dálce. Kondomy taky došly, moc se nám v hlavě líhly nepřístojné nápady. Taky jsme trošku hodně opilí.

Pršelo. Byla to nádhera, ale když se nad tím teď zamyslím, vítr docela fouká a ztrácí na příjemnosti. Chloupky na zátylku zoufale vstávají do pozoru. Když jsem souhlasila s tím, že se s ním na tenhle výlet vydám, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že skončím v nějakém zapadákově, promoklá a unavená. Husí kůže se rozlezla po celém mém těle jako horda mravenců na šplíchanci koncentrátu šťávy.

Můj společník je tichý, až přehnaně. Někdy se mi zdá, že podřimuje. Nemám strach ze tmy, ale nějaký zvláštní pocit v podvědomí mě nutí bláznit. Co by se stalo, kdyby se z něj najednou vyklubal skrytý nekrofil? To už bych asi ani nezjistila, potom, co by se mnou skončil. Není to vrah je to vrah? Jak dlouho ho vlastně znám? Pár dní - možná týden…

Je to cizák, který pronikl za moje hranice a pak do mě. Je to neskutečné, ale dokázal rozproudit můj znavený tichý střed. Měla bych mu být vděčná, ale něco mi na něm nesedí. Jsem přehnaně paranoidní a uspěchaná nebo je na tom něco pravdy?

Usměje se a pronese kompliment na mé deštěm splihlé vlasy. Je mi z toho šoufl. Jeho ústa se najednou zdají cizí, i když se před několika sekundami hladově přisávala k mým prsům. Byl jako neukojené dítě, ale uměl milovat. Tělesné disproporce ve tmě ztrácely na tvárnosti, takže nebyl důvod k odpuzujícím obavám.

Zvedám se a začínám nervózně přecházet po zpustlé zastávce uprostřed ničeho. Nesmyslné představy mi v hlavě vykonstruovaly scenerii jako z hororu. Vidím se v kaluži krve, roztrhaná na cucky.
Štěrk pod nohami lehce pokřupává. Sem a tam - tam a sem.

"Tak co? Dáme si ještě jedno kolo, Kočko?"
"Už stačilo, ne?"

Společník mě sleduje a vstává, současně se přidržujíc zahnívajícího opěradla lavice z dob komunistických, z níž se po nespočetném natření odlupovala barva. Instinktivně ustupuji dozadu a věnuji mu poplašený pohled. V očích se mu zračí neurčitá emoce, možná zbloudilá myšlenka. Touha? Vražda? Moje racionalita pomalu vzplála a její místo nahradila čistá podezřívavost.

Má v sobě velké množství alkoholu, pochybuji, že je ve stavu střízlivosti natolik velkém, aby mě zvládl svou vrávoravou chůzí chytit. Udělám krok zpátky a nadzvednu si lem krátkých letních šatů. V dálce zasvítila světla vlaku.
Přiblížil se a vlak také.

Já konala, chytla ho za ruce a společně se nám podařilo vyskočit do výšky.

Brzdy začaly skřípět, ale srážce s mým tělem a tělem bývalého milence již nestihly zabránit. Mozky se rozšlehly a kusy lebky a lidských těl se rozletěly do všech stran

Málem bych zapomněla, že vraždící psychopatický blázen jsem tady já. Jeho rozmilá láska, které říkal Kočka. Víte, povídá se, že kočky mají devět životů. Nevěříte? Jak bych vám tedy mohla vyprávět tenhle příbeh?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Článek se mi...

Líbí
Nelíbí

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 17:39 | Reagovat

Z toho konce mě úplně zamrazilo. Líbí se mi, jak z každé povídky dýchá to, kým jsi, jak píšeš, ty tvoje metafory, které tomu dávají lyrický nádech, a přesto si to zachová děj. Myslím, že můj nejoblíbenější je Drvopleň, ale tahle má taky něco do sebe. Jen tak dál <3

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 6. srpna 2016 v 17:57 | Reagovat

tohle bylo perfektní
moc se mi to líbilo
nemám slov:-)

3 womm womm | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 20:50 | Reagovat

Skvelé. Nie je tomu čo vytknúť okrem toho, že na to aby si sa musela báť nekrofila by musel byť zároveň aj vrahom :-D

4 cincina cincina | Web | 6. srpna 2016 v 22:14 | Reagovat

Já teda... nemohla jsem si nevšimnout, že tvůj blog změnil vzhled. A škoda, že zmizela tvá fotka v menu.
Wow... není poprvé, co od tebe něco čtu, ale tohle se mi líbilo zatím asi nejvíc. Hah, často používám oslovení Kočko, když mluvím s kamarádkami. Ale tady mi to oslovení bylo vyloženě nepříjemné.
Ale na druhou škodu... škoda, že došly kondomy. (To je vždycky škoda...)

5 Madame Luc Madame Luc | Web | 7. srpna 2016 v 16:31 | Reagovat

[1]: Těší mě, že se ti Kočka líbila <3 Drvopleně mám asi taky raději, ale Kočka škrábala na dveře a chtěla pustit ven.

[2]: Děkuji mnohokráte <3

[3]: To nevadí, hlavní je, že se z něho ten vrah nevyklubal :D

[4]: Jsem rád, že se ti to líbí. Kočka je asi něco, co uvnitř mě dřímalo a rozhodlo se to proškrábat na povrch. Za hlasitýho mňoukání se ro rozběhlo do ulic a zmizelo to.

6 Cíťa Cíťa | Web | 7. srpna 2016 v 21:43 | Reagovat

z tvýho slohu jsem se dostala do nirvány

7 Madame Luc Madame Luc | Web | 7. srpna 2016 v 23:51 | Reagovat

[6]: To mě těší a zároveň pociťuju závist, rád bych se tam taky někdy podíval. Je to tak moc fajn, jak se zdá?

8 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 8. srpna 2016 v 17:48 | Reagovat

Třeba nakonec někde najdu kusy červený barvy na kolejích, rozprsklé jako toping na palačinkách...

9 Madame Luc Madame Luc | Web | 8. srpna 2016 v 18:40 | Reagovat

[8]: Určitě to potom byla kočka! Palačinky by si asi taky ráda dala...

10 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 12. srpna 2016 v 21:14 | Reagovat

Četla jsem téměř bez dechu. To je skvělý. Ještě že jsem taky Kočka,protože být bez dechu takovou dobu se tak úplně neslučuje se životem. Taky jich mám ještě pár v záloze...

11 Madame Luc Madame Luc | Web | 12. srpna 2016 v 22:22 | Reagovat

[10]:Jsem kočka možná tak duševně a myslím, že tohle není můj poslední život. Doufám, že v příští etapě bytí budu nějaká Carevna a podmaním si půlku světa. Prosím dýchej, ať nevyplejtváš víc životů najednou!

12 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 12. srpna 2016 v 23:00 | Reagovat

[11]: Já jsem si téměř jistá, že tohle není můj první život. Nejspíš jsem v tom předešlým byla pěkná svině a teď mě za to pán Bůh trestá. Několikanásobná smrt způsobená nedýcháním- toť jest správný přístup k roli mučednice! Ale mám lepší nápad. Co takhle ovládnout svět už teď?

13 Madame Luc Madame Luc | Web | 17. srpna 2016 v 17:49 | Reagovat

[12]: Ovládneme svět s pomocí našich mnohočetnejch životů a kočky budou uctívaný jako tenkrát v Egyptě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama