Platonická samota

14. září 2016 v 20:18 | Madame Luc |  Psaní
Bonjour,

cítím samotu. Takovou tu všeobjímající verzi oblíbenýho jídla, který mi moje svraštělá schopnost socializace cpe do pusy naprasklou plastovou lžičkou. Poslouchám dojemný zamilovaný písničky a nechávám se unášet tužbama po romantice a nekonečný lásce.

Moje kočka nonšalantně odskočila z postele, páč ji přestalo bavit mi ležet pod boku, a tak nějak čekám, až spolu s ní odskáčou i všichni ostatní. Lidi se mnou obvykle nechtěj moc tancovat, protože moje kreace připomínaj pološílenej mixér utopenej v máslovym krému na dort. Narážím do zdí okolo sebe a zmítám se na pomezí utonutí ve vlastních výblitkách. Objímám tě mrtvejma rukama, ale nějakým záhadnym způsobem cejtim, že by ses radši držel oslizlejch zdí plnejch hnisu, abych tě nestáhl s sebou.



Moje láska je panika a proto se čas od času nechávám zavřít za plot vybudovanej z vajglů, popelu a slin - Flušeš mi do úst, když rehabilitujíc odpočívám na smrtelný posteli a vyčkávám. Hledám ti za sebe náhražku, abys nemusel po nocích hrávat na zničenej hudební nástroj. Popraskanejma strunama tě můžu ledatak přiškrtit, než vyprodukovat baladu.

Opíjí mě pocity beznaděje a urážím tě. Týrám naši lásku, protože si to ta svině zaslouží víc, než všechny ty předešlý. A proč? Pokouší se mi do ksichtu lhát o tom, že je to ta pravá. Ta nekonečná a naplňující, na kterou každej člověk čeká. Dochází mi, že když se sklíčka růžovejch brejlí rozbijou na střepy, tak se o ně může kdokoli nehezky pořezat. Beru proto ten největší kus, kterej najdu, a táhnu jím přes kůži. Ve všech možnejch směrech do sebe vyrejvám magický ornamenty, co mě maj ochránit před zkázou.

Když spolu naše bezbožný myšlenky opulentně šukaj v záchvěvu hádek, stávaj se z nich špatný vzpomínky. Moje páteř je jenom iluze celistvosti. Pořád si přeju, abys mi řekl, že po mně nějakym způsobem toužíš, ale vím, že to nejde. Neslučujeme se na tý tělesný úrovni.

Uhlíky nerozhodnosti mi v hlavě žhnou doběla. Je lepší láska bez sexu anebo sex bez lásky? Zdá se divný, když vás někdo nadživotně miluje, ale nepřitahuje ho vaše tělesná schránka, protože se mu prostě líbí opačný pohlaví? Rumun, co se do mě zakoukal, je heterák. Tahle chemická reakce je fakt zvláštní a dokáže vztahy zauzlovat do pletenců složitějších, než přesolený korbáčiky ve vakuovanejch baleních.

Vzpomínám si na to, kdy jsem naposledy brečel. Bylo to zvláštní, osvobozující, přehnaný a možná až přehnaně hysterický. Znám každou prasklinu na svejch zdech, páč to ráno pozoruju při rozednívání. Noc představuje věrnýho společníka a pořád se vrací, ale když pak přijde ráno, všechno se změní. Sluneční paprsky spálej noční můry a mně dochází, že si zase připadám odhalenej a sám. Ptáci cvrlikaj a já do rytmu jejich popěvků počítám počerněný letokruhy pod očima.

Máme válku, co je potřeba vybojovat. Ale když bojujeme cizí boj, nakonec prohrajem všichni. Cejtit se znásilněnej mašinérií pejorativních vjemů je totální píčovina, ale i přesto se toho nedokážu zbavit.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Článek se mi...

Líbí
Nelíbí

Komentáře

1 Luc Luc | Web | 14. září 2016 v 21:56 | Reagovat

Romantický songy jsou v těhle chvílích největšími zabijáky. (I když já je poslouchám stále dokola)

To zjištění o Rumunovi je pro mě celkem šokující. A taky mě to kvůli tobě tak nějak mrzí.

Řekla bych, že je lepší sex bez lásky, blbý je když se pak do dotyčnýho zakoukáš.

Chtěla bych říct, že téhle situaci rozumím, ale nerozumím, tak si jen snažím domyslet, jaké to asi pro tebe musí být.

Každopádně pamatuj, že nikdy nejsi sám. Drž se.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. září 2016 v 19:51 | Reagovat

Slyším šustit polystyrén...marně doufám, že není můj, že to není další suchá hromada místo mých střev, protože právě v tenhle okamžik přichází samota v podobě vyschlý komunistický kantorky, který starej nedává a ona si svý sexuální nedostatky léčí na druhých.
Destruktivnost oplývá světem, jako byla - je ukrytá v nás samotných, naléhavě vyžaduje naši pozornost, touhu ublížit sobě i okolí a pak ze slabosti utéct...vždyť to vlastně "vůbec nemyslíme špatně".

Situace s Rumunem...nevím proč, ale mám pro to určitý pochopení.

3 Cíťa Cíťa | Web | 17. září 2016 v 21:22 | Reagovat

romantické duše jsou navždy odsouzeny k takové hořkosladké samotě, sama to vím, poněvadž jsem schopna se zamilovat do kolemjdoucího/kolemjdoucí a pak o něm/ní ještě dlouho přemýšlet. jenže láska je věčná a klidně může být i pro tebe... :) . ten kluk je hovado, jinak to asi neřeknu, páč pokud někoho tak moc miluji, je přeci jedno jestli je to kluk, holka nebo klidně i špageta.

4 stuprum stuprum | Web | 18. září 2016 v 20:08 | Reagovat

Vybojuj lásku s uklízečkou v motelu. :)

5 Madame Luc Madame Luc | Web | 18. září 2016 v 23:00 | Reagovat

[1]: Jsem sám, uvnitř vždycky, drahá Luc. Děkuji ti mockrát za podporu <3

[2]: Ta touha po prchlivý pozornosti je spalující. Asi se převleču za onu lascivní kantorku, třeba to pak půjde snáz.

[3]: Jo, tahleta podělaná rychlo-zamilovanost je zničující. Špagety bych si dal...

[4]: Spíš ze mě bude uklízečka v motelu a nakonec tam někde chcípnu a dám se zašít do matrace

6 cincina cincina | Web | 18. září 2016 v 23:01 | Reagovat

Samotu cítím taky, takže ti zase a opět rozumím:) Je to hnus, když se člověk cítí sám a nemá ten pocit jistoty nebo opory u někoho jinýho. Přitom je to podle mě hodně důležitý, protože člověk by neměl být sám.
Zajímavá otázka. Nevím, co je lepší. Sex je určitě fajn, ale bez lásky... jasně, proč ne, člověk si někdy může užít jenom tak bez závazků, ale jako dlouhodobě bych to moc neviděla. A láska bez sexu... sex je ve vztahu důležitý:) Takže nevím, nevím... já bych si nevybrala asi ani jedno. Prostě láska a sex. To k sobě patří a mělo by to tak být.
Jinak ten tvůj Rumun je zajímavá osobnost. Není gay, ale zakoukal se do tebe... to svědčí o tom, že nebude čistej heterák. Ať si říká kdo chce co chce, ale když se kluk zakouká do kluka, tak není stopro čistý heterák. Takže ti ten tvůj Rumun akorát pěkně kecá. Já bych řekla, že je spíš z toho třeba zmatený, že se to tebe zakoukal a potřebuje si to akorát srovnat v hlavě:) Taky mi to trvalo, než jsem si to srovnala. Někomu to trvá déle, někdo to ví hned. Chce to trpělivost.
Úžasný článek jako vždy! Přeju hodně zdaru a při nejlepším žádné noční můry! (Stačí, že se zdají mě už půl roku:D)

7 Abigail Abigail | Web | 19. září 2016 v 14:06 | Reagovat

Nemůžu říct, že bych měla nějaké velké zkušenosti s láskou, ale samotu nebo možná osamění znám. Nejhorší mi na některých mých emocích přijde, že hodně dlouho přetrvávají a já s tím nic nedokážu udělat a nedokážu ani brečet, ačkoliv vím, že by mi to pomohlo. A taky myslím, že ten Rumun nebude úplný heterák, nějak mi to k tomu prostě úplně nesedí. Opravdu úžasný článek. Cítila jsem v něm cítila celkem dost smutku a beznaděje. Snad se to zlepší, alespoň to mi vždycky šeptá mé optimistické já.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama