Víte, Madame Luc je vlastně narušenej kluk

28. října 2016 v 15:40 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch

Buna ziua,

napadlo mě, že bych mohl shrnout, kdo jsem. Nevím, nemůžu a ani nechci, ale stejně jsem to udělal. Hups.

Madame Luc je nouze, pouze v touze není

Je mi tisíc let, teda alespoň mojí duši. V minulejch životech jsem se pravděpodobně dožil různejch věků, ale myslim, že to nikdy nebylo závratný číslo. Aktuálně mi je devatenáct, což se mi zdá na prdel. Poslední-náct rok. Mám narušenou mysl, duševní rovnováhu a postrádám jakýkoliv lidský zábrany. Necejtim hranici, i když mám Hraniční poruchu osobnosti. Divný, co?

Vymaštěnej mozek, co ničí vztahy

V hlavě mi roste jedovatý heliotropium. Prorůstá kostma a šlachama, přičemž klíčí někde v mozkomíšním moku. Soužití se mnou je náročný a moje přítomnost jedovatejma polibkama stravuje racionální myšlení lidí, co přikročej moc blízko. Mám rád svoji rodinu, i když je vlastně chorobně nesnáším.

Domnívám se, že mám tři spřízněný duše. Dvě smyslný a dokonalý holky a jednoho chlápka, se kterym se bezmezně milujem. Neexistující, nebeský andělstvo je seslalo z důvodu mýho imaginárního pláče, vypadám totiž strašně. Nudle jako námořnický lana a vůbec takovej groteskní výplod. Jsem gay. První kluk, co jsem měl, byla taková divná holka. Vztah to byl pravděpodobně čistě platonickej, což mě ještě víc utvrdilo, že tvrdnoucí penisy jsou to pravý.

Očekávám, že skončim jako stará panna s bandou koček a flaškou vodky, pokud se toho teda dožiju. Asi ne, ale to nevadí.

Co je tenhle blog?

Alternativní realita. Reflekce niterních bubáku pod příslovečnou postelí. Kostlivci ve skříni mají bál a já tam dělám životem unavenou servírku a potají na záchodech šňupu rozprášený sny. Někdy se mi zdá, že bych mohl být velekněžka Píčarantská a tahle stránka figuruje jako svatostánek. Nebojím se zvracet surrealistický řádky, mnohdy nepochopitelný. Otevřenosti mě naučila až moje uzavřenost, přihodivší sebevražda.


Já nerad játra, ty rád játra? Zabiju tvýho bratra, jeho játra, pak dostaneš k večeři.

Jídlo dávající smysl životu - Sushi. Sushi a ještě sushi v duši. Pak taky burákový máslo. V jednu chvíli mi porucha příjmu potravy zamezovala ve šťastný konzumaci, ale podařilo se mi vyhrát. Jedna výhra, tisíc proher, nekonečnejch doher.

Popcornový orgie

Probíhaj u filmů či seriálů. Horrory, dramata a vůbec všechno zvrácený a napoblití divný.

Pár filmů:
- Girl interrupted
- Mr. Nobody
- Silent Hill
- Něco z Alenky
- The Machinist
- Americké Psycho
- Resident evil

Pár seriálů:
- 2 Broke girls
- American Horror story
- The Nanny
- Sex and the City

Druhej svět

Dlouhou dobu jsem unikal před realitou do kouzelnýho světa spolu s mojí neteří a jednou spřízněnou duší. Bylo to místo, kde bylo všechno možný a neděly se tam sračky - ty reálný. Náš magickej koutek byl plnej nejrůznějších tvorů, skutečností a padacích dveří, co vás zavedly mimo peklo reality. Každodení záležitost, daydreaming. Po příchodu prozření svět zmizel a nahradila ho reality. Bylo to jasný, ale o to víc bolelo se na to připravit. Rád bych se tam někdy vrátil, do tý říše divů. Udělali jsme krabici vzpomínek a zahrabali ji do země do našeho stromu, kde jsme měli bunkr. Dali na to obří kámen, ale někdo to našel a potom vyhrabal. Návrat se asi konat nebude, škoda. Podle psycholožky to byl odchod z reality a stejně tak podle psychiatra.


Co z rozmazávání obyčejnosti plyne?

Jsem drobky zašlapaný v koberci. Jsem studený kafe na nočním stolku. Jsem malůvky na stěnách. Jsem fotky přilepené na nástěnce. Jsem kresby schované ve skicáku. Jsem papíry poházený po zemi. Jsem blikající vánoční světýlka. Jsem zvuky z ulice. Jsem knihy vyrovnané v poličkách. Jsem černá tužka na oči. Jsem nekonečná láska. Jsem neutuchající nenávist. Jsem narušení. Jsem rozklad duše. Jsem rudá barva. Jsem psaní. Jsem němá záře noční oblohy. Jsem déšť. Jsem noc. Jsem všechno. Jsem nic.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sonya Sonya | E-mail | Web | 28. října 2016 v 16:08 | Reagovat

Práve si sa mi zosympatičnel! (To je zas slovo.) Priznávam, že  najmä vďaka HPO-čke, hraničiarov nikdy nie je dosť <3 A Girl, Interrupted je pre nás povinnosť. Tvoje písanie mi síce pripadá trochu psychedelické, ale čítať sa určite dáš a myslím, že s tým aj začnem.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. října 2016 v 19:03 | Reagovat

Rozložil ses tu jak tisíce, miliony střepů z rozbitýho zrcadla, který jsem jednoho dne ze vzteku rozbila a při pohledu na něj jsem se cítila tak hmatatelně schizofrenní...

I kdybys byl to nejstudenější kafe na světě, vypila bych tě.
Nikdy jsem nečetla o tak atraktivním "živým převtělení/ztotožňování se".

Až si zejtra ráno budu tužkou stereotypně vytvářet větší objem očních víček, vzpomenu si na tebe. :)

3 cincina cincina | Web | 1. listopadu 2016 v 19:58 | Reagovat

Užívej si poslední rok -náct. Mě už je -cet a je to k pláči:D
Tři spřízněné duše? Tak to máš štěstí! Já jsem našla jednu a jsem za ní vážně šťastná!:)
Jooo gay ♥ To je mi jasný už nějakou dobu, co tě znám:D Vlastně už od prvního článku:D
Já úplně zbožňuju tvoje fotkyy! Kdybys jich tu tak dával víc:)

4 Cíťa Cíťa | Web | 6. listopadu 2016 v 16:25 | Reagovat

Smutek drásá všechna dívčí srdce, pro spokojenost čtenářek je výhodnější se usmívat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama