Jsem zrůda

27. prosince 2016 v 1:49 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Buna seara,

Andělové z porna mě sledujou zpovzdálí a uchehtávaj se mojí blbosti. Tak nějak nedokážu odpudit svátečního ducha z okolí - jediný, co mi přináší (v pravidelnejch dávkách jako obyčejnej dealer) je nespavost a nechuť koexistovat s ostatníma lidma.

Projíždím se noční tramvají po ztemnělejch ulicích a svítání nepřichází, páč to má zapovězený. Odjíždím do dálek, kam už nevedou tratě a řidič si to brázdí skrz uzavřený kouty mýho srdce. Problém je, že se to všechno řítí samovolně a nikdo onen prostředek neřídí. Je mi dobře, když vím, že mám určitý osoby natolik v moci, že je můžu bez okolků zničit pouhym masochistickym pohnutím mysli. Je to krutý? Asi jo, ale svým způsobem je mi to šeredně u prdele.

Dochází mi, že lidi nemusim nazývat pravejma jménama. Je pak snazší se v nich najít. Můžu všem chlápkům v životě říkat Johnny. Johnny je takovej ekvivalent každičkýho chlapa, páč to jméno je častý a natolik ohraný, že už se ve všech nositelech nevyznáte.

Johnny, jsem tvoje Jezebel a posílám ti Smsky z pekla. Chci tě vykouřit… cigaretama z mýho mozku. Uvejzl si v plicích a schoval se do plicních komůrek, přičemž na zvonek a bouchání nereaguješ. Uzavřels dveře a s každym dalším potáhnutím hřebíčku do rakve mi došlo, že tě jenom vypaluju hloubš.

(Obrázek jsem maloval v opojení novejch silnejch prášků a nespavosti, nějak takhle si představuju moji duši. Asi jí budu říkat Drogat, určitě se tu ještě párkrát objeví.)





Následuješ do konce,
Polykáš mě, dokud už není co -
Duši pokroucenýho panice,
Kterýho voprcalo zlo -


Chceš se setkat s bytostí, co má rty jako morfium. Já to nebudu, jsem Madame Luc, Slečna Vdova - a s každym polibkem tě napouštim jedem. Ležim před tebou v nestoudný pozici a moje frigidní mysl upouští v duševní masturbaci páru. Jenom dneska v noci, lehnu si před tebe a počkám, až skončíš. Živote? Osude? Kdo vlastně seš.

Vzdychej nad promarněnou ne-šancí. Někde žijem, daleko v předstihu nad časem a současností. Spíme a plujeme v ničem. Obloha padá a volá mě noc, přičemž za křiku vyhasínajících hvězd popadám poslední dejchavičnou odvahu pod krkem a hážu ji do neznáma.


Vcházim do prázdna. Je to oblíbenej bar, kam moje opilecká podstata dlouho nezavítala.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám vzhled blogu?

Ano
Jde to
Ne

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. ledna 2017 v 18:28 | Reagovat

Není krutý zničit lidi ve svých myšlenkách a nevidím v tom problém ani v reálu, pokud nám ublížili (sejde vůbec na tom?).
Někdy všechny tyhle potvory zmenšuju do mravenčí velikosti a zavírám je do plastových lahví patřící kojencům, většinou leju studenou vodu, aby neodešli v pohodlí.

Ten obraz má neskutečnou sílu, není divu, když je to duše nebo si ji tak představuješ - je tvá, cítím to...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama