Andělové z porna a nahá noc

17. března 2017 v 20:11 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Buna seara,

Madame se opět do života vloudili andělíčkové z porna, takže se o nich rozhodla napsat něco dalšího. Je to kratší, zvláštnější a vlastně totálně nesmyslný. Ale nejsou takový pocity právě to nejlepší? Rozpalujou doutnající chuť objevovat a dál se patlat v niterních válkách.

Zde je jedna z novějších kresbitchek, možná se k celý týhle nesourodosti hodí.


Spoutáváš mě papírovejma řetězama, který jsou vystříhaný ze starejch znehodnocenejch bankovek. Proplouváme spolu neprozkoumanym oceánem a ten podivnej vánek nás unáší vstříc nově objevený galaxii. Visí nad náma hvězdná noc jako z obrazu od Van Gogha a ty opět rozmícháváš barvy na svojí paletě - na mně.

Rudá jako víno, bílá jako sperma a fluoreskující sliny z našich polibků vybublávaj napovrch v prapodivný symfonii blednoucích odstínů. Usmíváš se na mě, skrze srpky rozlámanejch měsíců ti proplouvají řasy, a já vdechuju tvoje slastný, rozpálený výdechy.

Když skončíme v ložnici, celá nekonečná noc se transformuje v umělecký dílo. Přežíváme v jinym vesmíru, což je prakticky paradox, jelikož tam není žádnej kyslík. Miluju svoje proměny v malířský propriety. Občas bejvám kanvas, ale povětšinu času končim jako štětka, se kterou ladně čaruješ. Štětka je štětkou, jak příhodný.

Každičkej dotek rozsvicí rozšlapaný žárovičky na vánočních světýlkách. Rudý světla nepřestávaj svítit a já si připadám jako uvězněná v nekončícím bludu. Už tolikrát jsme se rozpadli a zase složili. Ztratili jsme společnou cestu, ale vždycky nakonec skončím pod tebou.

Skutečnosti se měnej v sureralistický výblitky nemoderních básníků a skrze moji páteř se proplejtaj tvoje steny. Vnikáš hluboko, za hranici veškerejch bariér. Miluj mě víc, dokud už nebudeš moct. Nejsem z kamene, ale přesto do mně vytesáváš svoje otisky.

V alkoholovym opojení popouštím uzdu sebekontrole a ta se s zuřivou nevraživostí vydává na dlouhej tah. Je to jiná dimenze. Všechno končí ostudou, když se opilí potácíme po městě a smějeme se patetickýmu světu. Sklíčka mejch růžovejch brejlí opakovaně praskaj a zase se skládaj dohromady.

Nepotřebuju opravit, i když jsem rozbitá. To tys mě rozbil a zároveň uvedl do chodu. Je to jenom poblouznění, chemická nevyváženost v mozku - taková trapná parodie na nekonečnou a naplňující lásku, ale přesto v kinematografu sedim jak přibitá a koukám dokola na černobílý opakování nás dvou.

Matka představená vzala pistoli a prohnala mi kulku hlavou. Prej už nedokážu najít ztracenou víru. Jediný, v co jsem kdy věřila, jsme byli my. Jak jsem jednou řekla, jen dva zmatení andělové z porna, co ztratili společnou cestu.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luc Luc | Web | 17. března 2017 v 20:21 | Reagovat

"Miluj mě víc, dokud už nebudeš moct."
Ach bože, jak já miluju ty tvoje slovní obraty, který dokonale vystihujou můj život.

2 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 18. března 2017 v 15:25 | Reagovat

Ano, máš moc hezké obraty :)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 19. března 2017 v 11:16 | Reagovat

Nakonec jsme všichni plastový panenky s vymalovaným ksichtem, kterej nikdy neprozradí víc, než by měl...zneužitý, uchlácholený dobrým slovíčkařením a nechutným embryem naděje: ,,Horší už to bejt nemůže"...

Může, ale dimenzí je tolik, že by se tam ta přebytečná bolest mohla alespoň na chvíli ztratit.

4 Plukovník již opět zde Plukovník již opět zde | 19. března 2017 v 13:01 | Reagovat

Po litru tvrdého od deseti ráno
už není doma řádná rvačka
po litru Williams „La Vieille Poire“ poté,
je pak už jen řádná sračka.

Akademicky vzdělaná
o dvě generace mladší žena
prorazí ti lebku válečkem na nudle,
a bude do večera intelektuálně spokojena...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama