Madame v koncích

11. března 2017 v 18:36 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Buna seara,

potácím se a kopu nohama jako opilá parodie na kabaretní tanečnici. Bolest způsobená srdci mě sráží na sedřený kolena. Bolest způsobená masu, ke který se sám pravidelně přičiňuju, mě dostává do bdělosti - do bdělosti mimo tyhle všeobjímající klamavý emoce, jenom abych mohl vstřebat to čirý utrpení. Bolest způsobená mojí duši nemizí, nehojí se. Všechny ty trhance hnisaj a poryvy kouřem prosicenýho vzduchu do nich zanášej čerstvou citovou špínu. Bolest způsobená mýmu životu taky nebojácně přetrvává a nechce odejít.

Poslední dobou mě sužujou zvláštní pocity. Respektive od úterý tohoto týdne se jich nemůžu zbavit. Nevidím smysl v existenci. Proč žít život zjizvenej nespočetnejma zklamánímá a zmařenejma snama? Hlasy v hlavě mi říkají fakt hnusný věci a já jim nějak nedokážu nevěřit. Všechno, co úlisně povídaj, se mi zdá až překvapivě výstižný.

I přes všechny moje snahy prej nedokážu dokončit školu a nakonec skončim někde pod mostem, protože psychicky nemocnej člověk prakticky ztrácí právo na jakoukoliv dobrou budoucnost. Teda takhle to pasuje na mě. Mám pár přátel, kterejm se poštěstilo a i přes psychický problémy jsou v životě relativně šťastní. Nejsou na všechno sami.

Jsem unavenej. Unavenej na psaní, na učení se, na jednoduchý existovaní... Nemůžu najít žádný východisko. Spánek pro mě představoval jistou formu útěku, která mě vždycky zachraňovala, ale když už se mi podaří usnout, tak se probudím a ten ubíjející pocit se okamžitě objeví. Ať dělám cokoliv, nic nepomáhá. Dokonce ani navýšená medikace. Bolí mě to.

Vyčerpanej jsem fakt v neskutečný míře. Jak vymačkanej pomeranč. Nedokážu pořádně jíst, pít dokonce se mi nedaří ani falešně smát. Dneska jsem se musel vykoupat, páč mě obalil nesnesitelnej pocit znechucení, ale když jsem se s velkou námahou dostal do vany, byl jsem stěží schopnej si umejt hlavu. Nedávám to.

Potácím se někde na hranici mezi krutou realitou a lačněním po věčný neexistenci. Vím to. Pokud se mi zase nic nepodaří a z celý situace vyjdu, jak už tradičně, ve formě neuvěřitelnýho zklamání, tak se neuhlídám a možná to skončí špatně. Špatně jak pro koho. Pro mě určitě ne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Článek se mi...

Líbí
Nelíbí

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 11. března 2017 v 18:57 | Reagovat

Ačkoliv má každej z nás jistojistě o něco jinačí problémy, cítím tvoji bolest skrz písmena, v některých momentech snad i víc, než tu svojí. Bolí mě to za tebe, snést nesnesitelnný, co se za snesitelný považuje, ubránit se falešným pocitům, ale zároveň je vyhledávat pro osobní obchranu před parazity - společností.
Před pár týdny u mě byla zjištěná sociální fobie a částečná panická porucha. Ten strach, napětí z okolí, z aut, už je tak nesnesitelnej, že začínám přemýšlet o odborný pomoci, co mi byla doporučena. Asi to budu muset udělat, pokud chci žít. A nebo je to další krok do neznáma?....už mě nebaví ani polemizovat.

2 Eliss Eliss | Web | 11. března 2017 v 19:42 | Reagovat

Hlavně se nevzdávej a bojuj o svoje štěstí...

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. března 2017 v 22:08 | Reagovat

Když čtu podobné smutky, vždycky si říkám, kde jsou ti lidi, co k Tobě patří..? Rodiče, sourozenci, babky a dědci, přátelé, aby Ti pomohli, podrželi, vyslechli...je hrozný být sám a nešťastný...

4 Plukovník je již opět zde Plukovník je již opět zde | 12. března 2017 v 13:57 | Reagovat

Na pláži ti ho a nebo ona ji a je nedovolí prostě ukázat,
na pláži ti ho a ona ji a nebo je nedovolí prostě ukázat,
někdo sáhnout na něj a nebo je a ji chtěl by, tohle by se mohlo stát,
na pláži ti ho a nebo ji jí a nebo je nedovolí proto ukázat.

V obýváku k vidění je je a jsou při půvabných hrách,
na večírcích bez problémů po dvou skleničkách,
ve společných sprchách někde v chatě na horách,
na pláži ti ho a nebo jí ji a je nedovolí ovšem ukázat.

Na pláži ti ho a jí ji a je nedovolí známým ukázat,
na pláži ti ho a jí ji a je nedovolí prostě ukázat,
někdo sáhnout na něj a na ně a na ně chtěl by, tohle by se mohlo stát,
na pláži ti ho a jí ji a je nedovolí proto ukázat.

Můžete ho je a ji vidět v kině na širokém plátně,
můžete ho je a ji také vidět oknem v dívčí šatně,
v časopisech je jich tolik, až je z toho špatně,
na pláži ti ho a jí ji a je nedovolí ovšem ukázat.

Pistoli, tu klidně smíte na opasku mít,
s nožem v ruce můžete se procházet a klít,
co je ovšem přenádherné, to se musí skrýt,
na pláži vy ho a ona ji a je nemůžete proto ukázat.

5 Luc Luc | Web | 12. března 2017 v 14:41 | Reagovat

To co vyjadřuješ skrze písmena je až za hranicí mého chápání, zároveň ti však dokonale rozumím. Bolest, kterou zde cítím, je ubíjející a já bych si jen přála nést část tvého břímě, abych ti aspoň trochu mohla ulehčit a pomoci. Chtěla bych se rozběhnout a pevně tě obejmout, říct ti, že nejsi na všechno sám... I když nevím zda-li by ti to pomohlo.
Rozumím tvé únavě, znám ten pocit až moc důvěrně.
Život mě naučil jen to, že je neskutečná děvka, která s tebou vyjebe pokaždý, když začneš cítit aspoň trochu štěstí. Zároveň pak jsou tu ty momenty, pro který stojí za to žít.
Nevzdávej to, prosím, i když je to neskonale těžké. Jsi jeden z kousků, které udržují při životě mě samou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama