Nespavosti není nikdy dosti

28. března 2017 v 13:31 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Buna ziua,

když jsem přemejšlel o nahodilosti a proměnlivosti probdělejch nocí, utvrzovalo mě to v mojí teorii o tom, že pokud nedokážu spát, zaseknu se v jakýsi jiný, nerealistický vrstvě skutečnosti. Stírám hranice mezi snama a bdělostí, když se můj mozek mění v nacucanou houbu. Vlastně na tom není nic překvapivýho. Mozek je nepřetržitě vzhůru a moje mysl se nachází v přítomnym stavu, i když si silově připadám na pokraji zhroucení.

V těch pomatenejch myšlenkách vždycky hledám štěrbinu, která nejvíc připomíná něco skutečnýho, a snažim se do ní nacpat veškerou zbylou sílu. Najít útěk ke spánku, ale obvykle nic takovýho nepřichází a já jenom ležim a zírám do stropu. Abych se udržel v chodu, tak piju kafe, jinak bych pravděpodobně zdechnul - což asi napomáhá faktu, že nemůžu spát, ale beztak už mi dávno koluje v žilách místo krve.

Toužim po tom, aby se šílený myšlenky daly vecpat do přihrádky, v níž by dávaly aspoň částečně smysl a respektovaly zákony běžný logiky. Občas se toho bojim. Spolu s hlasama v hlavě a bez světel se mi můj pokoj zdá až moc prostornej a ta tma okolo je skvělý útočiště pro černý myšlenky. Nejde ani spočítat, kolik jich tam je, ale všechny němě bzučej a přiváděj mě k šílenství. Vedou mě za ruku po tý stezce, ze který už není cesty zpět.

Včera jsem vyskočil z postele a usmál se na sebe do malýho zrcátka a ve tmě si představoval, jak se mi exponenciálně zvětšujou kruhy pod očima. Většinu noci se mnou tráví bubáci v hlavě a taky moje milovaná kočka. Jsem rád, že mám společnost.

Mám strach. Strach z toho, co se mi v hlavě bude dít další noc. Strach z neschopnosti fungovat jako normální člověk. Strach z mojí čirý, zasraný existence.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám vzhled blogu?

Ano
Jde to
Ne

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 28. března 2017 v 18:19 | Reagovat

Taky to tak mám, je to hrozné. A pak ty probdělí noci stojí za to :(

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. dubna 2017 v 14:37 | Reagovat

Fluidum myšlenek bejvá někdy tak silný, že skrz něj nevidím vlastní postel...jen vnitřek hlavy, jakoby se oči protočily na druhou stranu, nevnímaly žádný zákonitosti a topily se v nervech, ve kterých hoří.

Všude je černo.

Hudba zabíjí soustředění, někdy se snažím vytancovat duši z těla...a pak se všimnu, že z pokoje odlítávaj černý brouci....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama