Tohle jsou sny, ze kterejch vznikají jizvy

Pátek v 14:49 | Madame Luc
Buna ziua,
Když jsem se nedávno probouzel z alkoholickýho opojení, který bylo příjemně umocněný hromadou předtím pozřenejch prášků, tak mě jen tak náhodou napadlo, že mě moje proměnlivost ubíjí. Nepoznávám se. Zírám do zrcadla a v odraze se na mě šklebí šeredný cosi, který postrádá tvar. Barvy tečou po stěnách a polarita veškerejch zákonitostí se obrací v zápor. Existuju v negaci.

Odmítám zvuky, který se mi ozejvaj v hlavě a v noci mi nedávaj spát. Čekám na znamení, který bude tak do očí bijící, že mi z toho na ksichtě zůstanou monokly. Každý ráno si k snídani sezobnu hrstku prášků a všechno to zaleju černym kafem, přičemž podezřele rozjařeně čekám, než začnou působit. Únik v chemickejch vlnách, jako křížová výprava za nápravou nevyváženosti narušený mozkovny.



Halucinace poslední dobou nabíraj na síle. Kdykoliv mě přepadnou, už se okamžitě nepropadám k neskuečnýmu strachu, spíš si v tom tak tiše holduju, dokud se pomyslná hráz neprotrhne úplně a já nedostanu chuť si kuchyňskym nožem vydloubat díru do hlavy.

Bezostyšně si kreslím do kůže ornamenty, rozsáhly obrazce symbolizující jistou formu temný satisfakce. Už to nejsou výkřiky o pomoc, spíš takový souhlasný mručení. Pomocí lepicí pásky k sobě připojuju střípky souběžnosti a hledám vybočení.

Je to docela na píču, když se z tragédie stane rutina, na kterou jste tak zvyklí, že až zabolí, pokud z ní trochu uniknete. Překročit lajnu, co zadal sám tyran se nevyplácí. Když se pokusim bejt jenom trochu nakloněnej neměnnosti, můj imaginární věznitěl mě zprzní a hodí do sklepa.


Jsem přehlcenej, neuvěřitelně. Noční můry pořád třepetaj křídlama i přesto, že slunce je dávno někde na obloze. Sedaj mi na ramenou a bzučej, pravděpodobně mi dávno vyhlodaly díry do podvědomí a tam maj hnízda. S každym dalším spánkem se objeví nová noční můra, která mě občas s křikem probouzí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | Pátek v 17:07 | Reagovat

solidní depka..nebo jak to říct

ale stejně je to stylově a pěkně napsáno..

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | Pátek v 19:37 | Reagovat

Taky máš pocit, že když ležíš na posteli, někdo tě šeptá do ucha?...pevně doufám v to, že nejsem jediná.
Jako by se hlasy navzájem přeřvávaly, nadávaly mě a pak se samy od sebe utnou.

Všechno se bez domluvy zhoršuje, hlava, ta podělaná hlava - vytvoří si kout podsvětí, v němž mám přežívat, ale já o něj nestojím.
Nejde to s ní ujednat verbálně, tak snad to půjde alespoň ve snu.

Za chvíli si člověk zvykne naprosto na všechno, na úzkost, kterou někde v hloubi duše překousává jak žížaly a snaží se z toho udělat solidní kaši, podobající se zvratkám...mě osobně, se to třeba moc nedaří, jen když si to nalžu, ale pak mě ta radost z toho, "že nic necítim", zcela opadne.

Fakt si přeju, abychom se někdy potkali...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama