Tohle jsou sny, ze kterejch vznikají jizvy

21. dubna 2017 v 14:49 | Madame Luc
Buna ziua,
Když jsem se nedávno probouzel z alkoholickýho opojení, který bylo příjemně umocněný hromadou předtím pozřenejch prášků, tak mě jen tak náhodou napadlo, že mě moje proměnlivost ubíjí. Nepoznávám se. Zírám do zrcadla a v odraze se na mě šklebí šeredný cosi, který postrádá tvar. Barvy tečou po stěnách a polarita veškerejch zákonitostí se obrací v zápor. Existuju v negaci.

Odmítám zvuky, který se mi ozejvaj v hlavě a v noci mi nedávaj spát. Čekám na znamení, který bude tak do očí bijící, že mi z toho na ksichtě zůstanou monokly. Každý ráno si k snídani sezobnu hrstku prášků a všechno to zaleju černym kafem, přičemž podezřele rozjařeně čekám, než začnou působit. Únik v chemickejch vlnách, jako křížová výprava za nápravou nevyváženosti narušený mozkovny.



Halucinace poslední dobou nabíraj na síle. Kdykoliv mě přepadnou, už se okamžitě nepropadám k neskuečnýmu strachu, spíš si v tom tak tiše holduju, dokud se pomyslná hráz neprotrhne úplně a já nedostanu chuť si kuchyňskym nožem vydloubat díru do hlavy.

Bezostyšně si kreslím do kůže ornamenty, rozsáhly obrazce symbolizující jistou formu temný satisfakce. Už to nejsou výkřiky o pomoc, spíš takový souhlasný mručení. Pomocí lepicí pásky k sobě připojuju střípky souběžnosti a hledám vybočení.

Je to docela na píču, když se z tragédie stane rutina, na kterou jste tak zvyklí, že až zabolí, pokud z ní trochu uniknete. Překročit lajnu, co zadal sám tyran se nevyplácí. Když se pokusim bejt jenom trochu nakloněnej neměnnosti, můj imaginární věznitěl mě zprzní a hodí do sklepa.


Jsem přehlcenej, neuvěřitelně. Noční můry pořád třepetaj křídlama i přesto, že slunce je dávno někde na obloze. Sedaj mi na ramenou a bzučej, pravděpodobně mi dávno vyhlodaly díry do podvědomí a tam maj hnízda. S každym dalším spánkem se objeví nová noční můra, která mě občas s křikem probouzí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 21. dubna 2017 v 17:07 | Reagovat

solidní depka..nebo jak to říct

ale stejně je to stylově a pěkně napsáno..

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 21. dubna 2017 v 19:37 | Reagovat

Taky máš pocit, že když ležíš na posteli, někdo tě šeptá do ucha?...pevně doufám v to, že nejsem jediná.
Jako by se hlasy navzájem přeřvávaly, nadávaly mě a pak se samy od sebe utnou.

Všechno se bez domluvy zhoršuje, hlava, ta podělaná hlava - vytvoří si kout podsvětí, v němž mám přežívat, ale já o něj nestojím.
Nejde to s ní ujednat verbálně, tak snad to půjde alespoň ve snu.

Za chvíli si člověk zvykne naprosto na všechno, na úzkost, kterou někde v hloubi duše překousává jak žížaly a snaží se z toho udělat solidní kaši, podobající se zvratkám...mě osobně, se to třeba moc nedaří, jen když si to nalžu, ale pak mě ta radost z toho, "že nic necítim", zcela opadne.

Fakt si přeju, abychom se někdy potkali...

3 cincina cincina | Web | 7. května 2017 v 19:01 | Reagovat

Hrozný. Neumím si představit čím vším si procházíš, sama mám zkušenosti jenom s něčím. Ale zníš hrozně poraženecky. To se mi vůbec nelíbí:(

4 -DarkSoul -DarkSoul | E-mail | Web | 17. května 2017 v 14:21 | Reagovat

Dokonalý psaní o bolesti. Nevím, jestli mám cítit obdiv nebo lítost, ale temný, tragický texty mě přitahují, vlastně je to většina toho, co čtu. Zdá se mi, že úplně cítím na kůži, jak reálný pro tebe tyhle pocity jsou, ale očividně si taky vůbec neuvědomuju, jak tě postihujou. Jakoby krásně napsanej text ohlušil to utrpení a nutil mě si užívat tu bolest, která z toho vychází.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama