Umělecká děvka s tvůrčí krizí

14. května 2017 v 23:34 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Cejtim se vzdálenej. Pomaloučku odplouvám od toho čehosi, co mi připadalo jako takovej bezpečnej přístav pro moje chmury. Oblíkám si oblečení ušitý z čirýho zoufalství a boty ze smutku. Jdu skrze nekonečný noční ulice a s každym dalším nádechem toho roztouženýho nočního vzduchu mi dochází, že zabíjim poslední špetky sebe. Proč se dál držet v týhle trpký realitě plný znechucení a hnusu? Jak má člověk prohlídnout za oponu tvořenou z beznaděje, když to špatný znatelně převyšuje to dobrý.

Miluju noci, protože jsou toho zla plný. A když se márniční svit zhasínajících hvězd nad úhorem napne přes celou oblohu, oči mi naplněj slzy. Mám chuť zničit veškerý svoje stopy na tomhle světě. Všechno psaní, obrazy - jednoduše to zahrabat někam, kde přijde konečněj rozklad. Nemám žádnou hodnotu a nevidim ji v ničem, co ze sebe umělecky vyzvracim. Akorát to ukazuje, jak nechutnej a psychicky narušenej vlastně jsem.


V nesourodosti nacházim trochu uklidnění, ale s přibejvajcíma protrpěnejma dnama udupávám poslední semínka ucelenosti. Jsem. Na. Kousky. Je to paradoxní, ale vlastně sám se sebou vymrdávám víc, než kdokoliv jinej. Přes pocity ublížení a absolutního odstřižení zjišťuju, že jsem sobě sám zkázou. Moje myšlenky jsou žiletky, kterejma si dobrovolně přejíždím přes zápěstí a po kapkách krve upouštím svoji duši. Někam do ticha, kde se mnou dokolečka tancujou duchové předešlejch a dávno ztracenejch snů. Stávam se jednim z nich a všímám si, že většina lidí mnou bezohledně prochází.

Když se mě někdo ptá, jak se mi vlastně daří, tak se často nerozhodně zaseknu, zda říct pravdu anebo něco krásnýho a plnýho štěstí. Měl jsem to všechno… něco a teď už nic. Každej pozitivní pocit ve mně zarezonuje podivnym tónem a vyvolá ozvěnu, která je pravym opakem toho dobrýho. Skleněný kosti potom lehce popraskaj a křehoučká iluze sebedůvěry velí na ústup.


S úsměvem mi na tvářích umíraj slzy a chuť si zatančit na parapetu mýho okna je neutuchající - jenom ladně protančit skrze tuhle parodii na život až do konce.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 14. května 2017 v 23:48 | Reagovat

Jestli ty a tvoje tvorba nemáte hodnotu, tak už ji nemá nic. Jsi melancholicky překrásný.

2 Nigredo Nigredo | Web | 15. května 2017 v 0:23 | Reagovat

Krásně poetická melancholie...

3 stuprum stuprum | Web | 15. května 2017 v 1:18 | Reagovat

Jsi chorý, léč se drogami! S pozdravem. ^^

4 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 15. května 2017 v 15:54 | Reagovat

Urob čo uznáš za vhodné. Ale to, že si stratil na hodnote ešte neznamená, že je to trvalé. Vraj sa z bolesti rodí najkrajšie umenie...

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 16. května 2017 v 11:26 | Reagovat

Nejsi náhodu nějaký příbuzný Edgara Allana Poea? Je to opravdu působivě napsané.

6 J J | 16. května 2017 v 14:09 | Reagovat

Podobný emo kecy už nejsou v kurzu nějakejch pár let.

7 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 16. května 2017 v 15:02 | Reagovat

[6]: Tak radši odskákej zpátky do světa luk a poskakuj mezi motýlky :)

8 -DarkSoul -DarkSoul | E-mail | Web | 17. května 2017 v 14:12 | Reagovat

No...shit. Trochu mě to dostalo, protože znám tyhle úvahy a pocity; neopodstatněně a melodramaticky, ale dobře a bolestivě.

9 cajakniha cajakniha | Web | 20. května 2017 v 20:22 | Reagovat

[6]: Chápu, že Ty asi říkáš, publikuješ nebo plodíš jen to co je zrovna v kurzu, ale někdo žije svůj život nezávazně na tom co je trendy a nezajímá ho to. Někteří lidé totiž říkají co cítí a cítí co říkají...

10 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 21. května 2017 v 17:55 | Reagovat

Máš v sobě tolik talentu, že tak obrovskej bych horko těžko někde u jinýho hledala. Předkládáš nám svůj mozek na podnose - večeříme tvý slova. Neznám lepší restauraci, kde si můžu tak pohodlně sednout, na nic nemyslet a jen se soustředit na ten skvost před sebou.
Ty nikdy nezklameš, drahá Madame Luc :)

11 choose-you choose-you | Web | 26. června 2017 v 13:10 | Reagovat

melanchólia tak krásne podaná, že ani neviem čo mám na to povedať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama