Výročí takřka nedůležité události

12. listopadu 2017 v 22:42 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Buna seara,

Už ráno, kdy proslzený nebe skrápělo bičema deště svět, jsem cejtil, že dnešek je něčím nepopiratelně zvláštní. Možná ne pro každýho, ale deifnitivně pro mě. V hlavě mi zela skrytá vzpomínka, která se nechtěla poodhalit. Rozhodl jsem se takticky zaplašit rozjitřený myšlenky stranou pomocí úklidu, ale když jsem se hrabal mezi sešity, narazil jsem na svůj deník a něco mi nedalo a já začal pátrat.

Podařilo se mi zjistit tu záhadnou nuanci, která mi hlodala hluboký díry do mozku - jenom nevím, jestli je to vlastně dobře, protože zažehla plameny pečlivě popřenejch emocí. Přesně před dvěma lety jsem slyšel svoje první "Miluji tě" od člověka, co mi následně rozdupal už tak poškozený srdce v krystalickej prach.

Příslovečně se dusím při pomyšlení na celou onu událost, ale i přesto se poddám veškerejm těm soustavně potlačovanejm bubákům. Je to tady, jednou se kostlivec musel vyhnat z rodinný skříně - v tomhle případě spíš ze srdcový komůrky. Bolest je láska a láska je bolest, zpytujíc svoje svědomí ukládám ty nejtitěrnější částečky srdce na smrtelnou postel. Tam někde, za hranicí koexistujících, se potulujou poslední kousky racionality a já se opět propadám za hranici.


Bylo to moje Koi No Yokan, ta první nejhlubší láska, která neznamenala jenom hloupoučký poblouznění roztoužený mysli. Zdálo se to tak nepopiratelně kouzelný, až mi z toho teď slzí oči. Jako psychicky narušenej člověk nemám moc nadějí na hollywoodský klišé romance, ale i přesto mi to teď nějak nedává spát.

Všechny ty pohřbený skutečnosti mi dokazujou, že je občas v pohodě nechat dobrou věc zmizet. Nabalzamuji je mlíkem a obalim v látce. Nechám je odpočívat v kartonový krabici, kterou sugestivně rozloží čas. Sny se okolo povalujou jako cigarety na dně popelníku a vypalujou mi kroužky do kůže. Tenhle oltář zasvěcenej lítosti nemá jméno. Asi toho člověka nakonec nemůžu tolik vinit, ale ani to nezmírní tu čpavkem zavánějící nenávist. Láska mi na tělo vytetovala jeho slova, ale zjizvená kůže je teď pojímá za svoje - Utápí je v mikroskopickejch částečkách mrtvejch buněk.

Sedím na zemi a hraju si s drobkama po podlaze. V noci v moci, když se uspávám poslechem stenů šeravýho města, si škvařím duhovky světlem telefonu. Hledám útěchu v prohlížení starejch fotek a vzpomínkách na duševně únosnější časy. V hlavě mi něco nehezky klokotá a ten zvuk mi bolestně rezonuje až v dásních.


Jsem si jistej, že mě nikdo nikdy nebude milovat, dokud já nezačnu milovat sám sebe. A co vy? Vzpomenete si občas na vaše první "miluji tě"?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 13. listopadu 2017 v 5:10 | Reagovat

Já tě miluju a vždycky budu, krásko. To si pamatuj.

2 Thanatos Thanatos | Web | 13. listopadu 2017 v 17:49 | Reagovat

Ahoj, moje spřízněná duše.
Jako vážně, láska je na hovno, prožila jsem ji teď ve svých dvaceti poprvé. A bylo to... na hovno. I přes mou citovou otupělost a mnoho osobností, jenž se tomu úporně bránily, mě to totálně rozebralo. Ještě víc než doposud.
Líbí se mi tvůj styl psaní, tvoje slovní zásoba a tvoje myšlenky.

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 14. listopadu 2017 v 4:27 | Reagovat

uz nevzpomínám co jsem se svou zivotní láskou, první miluji tě a láska byla dost bolestivá

ale takhle jsem si včera vzpomněla na dávného nejlepšího kamaráda se kterým jsme se ve zlém rozešli právě kvůli mé zivotni lasce, je to uz 9 let a stále mě to mrzí

krásně píšeš ale to ti říkám pořád když tu zavítám

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | Pátek v 18:29 | Reagovat

Ono přehrabávání se v záležitostech prachem posetým, někdy bývají značně nemístný, zejména ve chvíli, kdy pomůžem sami sobě otevřít zalepený rány (*beztak na nich frigidně leží barevný náplasti se zvířátkama, aby nám připomněli tu nereálnou skutečnost, že svět je přece jedna velká pohádka).

Ale...někdy je to vlastně asi dobře. To co po letech najdem, jsme nejspíš najít měli, stalo se mi to snad stokrát. A nikdy to nemělo dobrej konec.

Tebe nejde nemilovat. :)

5 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | E-mail | Web | Sobota v 20:23 | Reagovat

Poslední dobou jsou divné dny..

6 Orfeus Orfeus | Pondělí v 7:19 | Reagovat

Mé první miluji tě, stejně jako všechny další, proběhlo v příběhu.
Je něco zvláštního, chytlavého, na tvém stylu psaní.

7 Luc Luc | Web | Úterý v 23:23 | Reagovat

Já na své první miluji tě dnes vzpomínám s úsměvem, ale stálo nás to oba hodně času, nenávistí a ublížení...

Občas je třeba vytáhnout ty staré "bubáky", které jsme pohřbili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama