Dům padlých hvězd - Vejdi do prázdnoty

14. prosince 2017 v 23:54 | Madame Luc |  Psaní

Vejdi do prázdnoty



Polohlasně jsem si povzdechla. Stála jsem na střeše věžáku, ve kterém se mimo jiný nacházel můj byt, a mráz mě nehezky šlehal po těle. Mokrej, hustě padající sníh se mi snášel za límec, a vytvářel na mejch zádech jakousi miniaturní verzi potůčku. Pozdně prosincovej vítr zavyl a vmetl mi do tváře velkou porci sněhu. Asi abych nestrádala. Vzala jsem do ruky lahev levnýho alkoholu, kterej jsem koupila ve večerce, a slušně si zavdala.

Zlatě opalizující tekutina mi pomaloučku spalovala útroby, ale bylo to příjemný rozptýlení. Vrstva ledový pokrývky na mý hlavě zbytněla další dávkou sněhovejch vloček. Málem jsem z toho upustila láhev. Ale stejně by to bylo úplně jedno.

Kdybyste si chtěli vzít život, jak byste to udělali? Napadla vás někdy myšlenka, zda má bytí vlastně smysl? Mě ano a došla jsem k jednoduchýmu závěru. Nemá. V hlavě mi právě probíhaly všechny události předešlejch několika let a pomaloučku mě utvrzovaly ve všeobjímajícím prozření. Nevidím důvod v tom, abych se hnala za kariérou, vzděláním a osobnostní vyrovnaností, když je všechno prchlivý. Dočasnost je zabijákem, co mě pomalu sžírá.

Zapíjení prášků alkoholem mělo za následek i to, že se mnou zpola vypitá lahvinka nehezky cvičila. Myšlenky mi hlavou uháněly jako splašený, nesourodě mihotaly. V pomalu se otáčející lebce do sebe opile narážely a já se přistihla, jak stojím skoro na okraji římsy. Jednou rukou se opírám o zrezivlou televizní anténu a sugestivně naznačuju sama sobě, že už brzo bude konec. Necejtim strach.

Prostor jako kdyby mi pod nohama nějak ubýval. Moje útroby nabíraly konzistenci promrzlejch střevních uzlíků a v mozku mi zuřila bouře. Špatný myšlenky praskaly jako žaludeční vředy a probodávaly mě skrznaskrz.

Jazyk se mi v puse lepil k patru. Nohy se mi pomaloučku podlamovaly a před jistym pádem mě zachránila snad nějaká boží síla, kdyby teda vůbec existovala. Neměla bych třeba slýzt a trošku si odpočinout, abych měla na ten skok dost energie?



Po velmi krátký úvaze jsem zavrhla odpočinek i výčitky svědomí. Bylo mi na blití, tak jsem tu ideu realizovala. Dávivý zvuky souzněly s podrážděnym hučením větru. Mně se tím dokonce trošičku pročistila hlava.

Nedaří se mi odhadnout, jak dlouho jsem tam stála. Jen vím, že během tý doby zmizela všechna tekutina z mojí flašky. Zůstal tam jenom poslední doušek, takovej polibek na rozloučenou. Čas se nějak táhnul a zkracoval…

V hlavě se mi rozprostřel houstnoucí černej mrak. Pomaličku se snášel k mýmu zpitému podvědomí a lačně se převaloval. Chtěl trávit lidi zaživa. Příjemně to hřálo, jako kdyby přese mě někdo hodil velkou, černou, nadejchanou peřinu. Jaký by bylo asi spát pod mrakem?

Hlava mi padla na prsa, tělo ztratilo rovnováhu a skácelo se dozadu. O temeno hlavy mi ťukl zledovatělej beton a oči se zabodly do nebe. Všechno to nic nade mnou bylo do žluta zbarvený světelnym znečištěním z pouličních lamp.

Pomalu jsem se narovnala. Vzduch mě vztekle uhodil do obličeje, až jsem zavrávorala. Podchlazení se mi do těla zakouslo ledovejma zoubkama a trhalo mě na kusy. Kdyby mi na tom ještě záleželo, asi bych se začala strachovat o moje fyzický zdraví. Ještě pár minut a udělám něco, po čem už mi bude jedno naprosto všechno. Veškerá tíha světa zmizí a já budu volná.

Znova se mi podařilo dopotácet se k okraji střechy a rozzářené město jakoby pohaslo. Takhle z nadhledu nejvyššího věžáku ve městě vypadá naše sídliště docela pěkně. Vyrovnaný budovy skrytý pod majestátně se snášejícíma vločkama.

Mám ráda svátky. Mám ráda Vánoce. Mám ráda uspěchaný davy lidí nakupující dárky pro svoje bližní na poslední chvíli. Mám dokonce ráda i všechny ty lidi nabalený v čepicích a dalších tunách teplýho oblečení. Neměla bych si to nechat ujít. Mám ráda tu pompéznost. I když… Vlastně to všechno nenávidím.

Úplně všechno.

Po tváři se mi začaly koulet slzy. Bylo to fuk. Ta bolest uvnitř mě je po nich trošičku snesitelnější. Je nejvyšší čas to celé vzdát. Už nemám sílu bojovat. Musím zmizet někam do nikam, kde nebudu muset pokračovat ve svojí bídný existenci.

Zhluboka jsem se nadechla studenýho vzduchu a jedna z milionů vloček mi zemřela v chřípí. Rty mi lehce omrzaly. Dřív, když jsem si tuhle chvíli plánovala, jsem vždycky v duchu pronášela nějaký dojemný, srdcervoucí rozloučení. Něco osudovýho a bolestnýho. Teď jsem se jen křivě ušklíbla. Z dlouho plánovanýho pateticky-soucitnýho gesta se jedním okamžikem stala životní nutnost. Vykoupení. Veškeré pozlátko slavnostnosti opadlo a zůstala jen holá, krutá pravda. Utíkám pryč. Utíkám od příšerný bolesti. A možná i od lidí. Od stvoření, který se dokážou vřele usmívat a ve stejnou chvíli vám otáčet dýkou v zádech.

Pak jsem pomalym, téměř pevným krokem přistoupila k okraji střechy. Zhluboka se nadechla toho vánočního vzduchu prosycenýho svátečností a skočila. Nepředstavitelná síla větru mi nadmula košili, vehnala slzy do očí a já nebyla schopná se nadechnout. Alkohol zmizel jako mávnutím kouzelnýho proutku a přibližující černota pode mnou mi vyrazila naproti.
Neměla jsem strach. Smrt je přívětivá, pouze život je zasranej a krutej.

Už jen okamžik a bude po všem.

Vešla jsem do prázdnoty.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ╬ Gothic Soul ╬ ╬ Gothic Soul ╬ | E-mail | Web | 15. prosince 2017 v 0:21 | Reagovat

Nádhera 0.0

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. prosince 2017 v 19:43 | Reagovat

Občas, i když se nejedná o nic nad-dramatického, se láhev s alkoholem proměňuje v bránu, která nás polibky vnáší do jiné dimenze. Nevím, jakej chytrák vymslel slogan, že Redbull dává křídla....

Má miniaturní letargie se mísí s hloubkou tvýho textu a mě se chce spát, spát v tvých slovech ♥ 💋.

3 Madame Luc Madame Luc | Web | 17. prosince 2017 v 19:50 | Reagovat

[1]: Děkuji

[2]: Redbull sám o sobě křídla nedodá, ale s vodkou už jo. Děkuji ti, drahá Leri, opravdu si vážím tvojí podpory, jsi úžasná.

4 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 18. prosince 2017 v 7:02 | Reagovat

Kolikrát se budeme muset projít po střeše, aby nám došlo, co všechno můžeme ztratit, když spadneme dolů? <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama