Teorie mého šílenství

28. ledna 2018 v 14:12 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Buna dimineata,

Pod vlivem prášků jsem se ponořil do úvah. Jsou to takový ty skrytý vrátka, který se dají otevřít jenom při zvláštních příležitostech. Smrt přestrojená za poklad, co se schovává za tajnými dveřmi.




Jsem hraniční. Hraniční mezi "čím a čím?", pravděpodobně přemýšlíte. Když se zamyslíme nad teorií osobností ve vaší hlavě - Lidi se ptají, jak ses tam vlastně dokázal dostat, tam za oponu? Ale to, co opravdu chtějí vědět, je, zda existuje možnost, že tam nedopatřením skončí taky. Nemůžu na to odpovědět. Všechno, co můžu říct - Je to fakt lehký, když ztratíš sebe díky klamům.

Je jednoduchý spadnout do paralelního vesmíru. Je jich fakt plno; svět šílených, násilných, zraněných, umírajících a pravděpodobně i mrtvých. Tyhle světy existují na stejné hranici s naším, podobají se mu, ale nejsou v něm.

Všechno to přišlo neuvěřitelně náhle, pohlcujíc mě to. Zdálo se mi, že jsem v divadle stínů. Potom se nárazová vlna temnoty rozbila o moji hlavu. Celý svět se na pár minut vytratil. Vím to, zešílel jsem. Rozhlédl jsem se kolem sebe.

"A co přijde potom?" Ptám se sebe samého.
"Spousta temnoty mě pojme," odpověděl jsem jako rozštěpený.

Spousta lidí se snaží takové situace přejít, tvoří perforace v srdeční membráně, dokud se jim neotevře cesta - ale co když neexistuje? Kdo dokáže odolat pokušení? Vím, jaké to je. Být chycený v paralelním universu, kde základny fyziky a psychického zdraví neexistují.

Co stoupá nahoru, nemusí spadnout zpátky a spánek vás místo odpočinku vysaje. Taky platí, že ne každá akce je rovná reakci, co vyvolá. Čas je zvláštní. Někdy se točí v kruzích, letí pozadu, čas od času i přeskakuje. Na tomhle místě věci plynou a postrádají soudržnost; stoly můžou být hodiny, obličeje květiny a realita je tak narušená, jako vaše hlava - jak jen si ji představíte. Potom se fyzický ubližování mění v nutnost, v lék pro duši.

Tohle všechno objevíte později. Když mě zavřeli do blázince, něco to přetvořila. Strojená nedotčenost se změnila v obskurní děvku a pojídala příběhy ostatních lidí k snídani. Všichni potom jako zbloudilý duše hledaly cestu, chyceni v utrpení.



Další zvláštní funkcí paralelních vesmírů je to, že i když jsou z druhé strany neviditelné, tak jakmile se tam dostanete, je snadné vidět svět, odkud jste přišli. Někdy se ten svět může zdát obrovský a čarovný, přičemž se klepe stylem obrovské hromádky želé. Jindy je zase maličký a kompletně pokřivený, točí se po vlastní ose a mdle poblikává. Buď jak buď, nelze to popřít - nikdo není schopný vás vytáhnout z vlastního úkrytu. Jediný, kdo to umí, jste nakonec vy.

Jak ale bojovat se samotou? Rád bych znal odpověď. Vzdychám pod dotyky mojí zvrácenosti a cítím, že nechci, aby odešla. Jsem to já, musím to přijmout. Moji jedinečnost, kterou prakticky ze srdce nenávidím. Obcházím se a dívám se, rozpoznávajíc, kdo to je.

Kdo je ta zrůda, co nese moje jméno?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 28. ledna 2018 v 16:35 | Reagovat

Škoda že na světě není víc Madamů, třeba bych hnus ze světa tolik neprožíval. :)

2 Madame Luc Madame Luc | Web | 29. ledna 2018 v 14:38 | Reagovat

[1]: Kdyby bylo víc Madamů, tak by asi hnus světa nešel přes tu hromadu šílenců tolik vidět.

3 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 1. února 2018 v 22:17 | Reagovat

Chci do tvého paralelního vesmíru, abys pak plně pochopil význam mých slov; Jsi dokonalý, zlato.

4 Madame Luc Madame Luc | Web | 2. února 2018 v 18:26 | Reagovat

[3]: Děkuju ti, úžasná Kiro. Klidně bych tě tam s sebou vzal, pokud by taková zasraně nehezká životní cesta stála za další prožití.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama