Padělaná Madame

18. února 2018 v 10:26 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Svět pláče v hanbě a nekonečnem rukou si snaží zakrýt slzama zbrocenou tvář. Je to ten rezonující pocit uvnitř mě, kterej s tebou přišel a dostal mě do kolen. Přespříliš těžký to unýst. Vidím tě, jak se směješ a hledíš na věci ze všech těch stinnejch stránek - slepej vede slepýho a ani jeden nic nevnímá.

Sníme oba o věcech, který popíraj realitu bežný lidskosti a překrucujou ji v atrapu, abychom si s ní mohli trochu pohrát. Ty tužby v hlavě jsou jak intenzivní nutkání zvěřiny vrhnout se do světel právě projíždějícího auta.

Možná je to ta ulice, co mě drží. Domečky z vajglů a prázdnejch krabek od cigár. Bílý rakvičky z popela a kouře na nás čekaj s objetím. Stín se odloupne od patníků a prolítne ti přes očima, přičemž ti rozladí mozek. Slunce vyšvihne svůj poslední paprsek a navěky zapadne za místo, kde štěstí stéká po rozpadajících se stěnách. V uších slyšíš klapot křídel a necítíš mrazem prokřehlý prsty.

Jsou to znamení padající v ornamentálním zaujetí a ty k nim tíhneš jako šílenej fanoušek, obdivovatel a jejich nosič. Všichni jsme na tvojí straně, ale i tak ti vůbec nikdo v neskutečnosti nerozumí. Není pochyb, všechno nakonec vyplyne jako tvoje chyba. Přiživuješ se na lásce absolutního zoufalce, co dává, ale neumí brát.

Prostý lži tě rozbijou na kousky, co se už nedají ucelit. Jen jedna sprostá pravda může všechno zachránit, dokud tě padělaná obloha bez slunce nezaprodá do jedný z rakví. Po všech těch změnách nakonec všechno zůstává úplně stejný.

Vzbudíš se se smíchem a pak ti dojde, že v řádu proběhnuvších situací nevíš, kdo vlastně jsi.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 18. února 2018 v 12:43 | Reagovat

Oba se slepě motáme v pokrouceným černým hnusu dní, to krásný je uvězněný v malých rakvičkách. I když se všechno zdá nanic, ostatní zbystřený smysly si váží přítomnosti toho druhýho. Jsi hmatatelný světlo, i když se zdá, že tě něco občas pohlcuje. Zbožňuju tě.

2 stuprum stuprum | Web | 18. února 2018 v 17:17 | Reagovat

Někdy se z housenky vyklube motýla a někdy ne! :)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 21. února 2018 v 15:46 | Reagovat

Zrovna si se vší silou snažím představit tu ránu, když divoká zvěř hupsne na kapotu nějaký pekelně rozjetý káry...zřejmě po těch pár vteřinách rozjímá někde na druhým břehu a má pocit, že leží v čerstvě vypraných peřinách.
Rakve jsou obsahově odlišné, mám ten pocit..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama