Miluju tě, promiň

17. června 2018 v 23:24 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Nadávám na stěny okolo,
Utahují si ze mě
Den za dnem
Mě pronásledují tvoje oči
Neexistující doteky
A hlas

Dívám se na odraz tebe v rozpraskanym zrcadle
Skrze oči dítěte
Co nemělo otce a ztratilo matku
To dělává čas


Řekni to znovu,
Opakuj ty slova
Hřebíky a ostnatej drát
Co tě kolem omotává
Dech se sráží na skle a mihotá
Nenecháš se jít,
Jsi sužovaný

Jako já
Jako ty
Jako to, co už není naše


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. června 2018 v 3:17 | Reagovat

Hodně vitriolu v žilách dělá šílenství!

2 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 18. června 2018 v 13:58 | Reagovat

<3 Miluju tě, promiň... vystihuje mě to víc, než si dokážeš představit! Nádhera, lásko.

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 25. června 2018 v 16:46 | Reagovat

Odraz všech těch slov zhmotňujou tvoji duši a já ti děkuju za každej příspěvek!...jo, stěny jsou svině a vytáčí mě víc, než prosklený balkony, protože přes ty občas člověk vidí kus modrý nádhery.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama