Andělové z porna - Nemocná

8. října 2018 v 17:54 | Madame Luc |  Statistický a diagnostický manuál mentálních poruch
Prášky se skrze tebe propalujou jako kyselina. Ničí všechno, má drahá. Tvoji hlavu, tvoji mysl, tvoje kosti i tu porcelánově hladkou pleť. Jsi připoutaná k posteli jako zvíře a já můžu s jistotou říct, že tě v tuhle chvíli vlastně nepoznávám.

Snažím se tě uložit ke spánku jako stárnoucího psa. Usekal jsem tvoje větve, jako kdybys byla umírající strom s poslední nadějí na záchranu. Najednou vešli do místnosti doktoři a přetáhli ti běloskvoucí prostěradlo přes hlavu. Jsi už dávno mrtvá, jenom o tom sama netušíš, lásko.

Jsi duševně nemocná. A já tě proto miluju a nenávidím. Jsi zničená, rozpadlá zřícenina zbrocená vlastní krví, věčně v noci bdící a toužící po slastnym vykoupení. Vždycky tě ale budu takovou chtít. Jsi krásná, jako klišé zračící se v zapadajícím slunci a vycházejícím měsíčním srpku.

Nesnáším, když tě vždycky vídávám s nožem v rukou a krví pomalu stékající po tvym zápěstí. Ten pohled mě bolí za tebe, zrcadlí se v něm obavy a pomalu prchající síla, která skrze rány prýští do světa jako pryskyřice.

Vzpomínám si, když jsi mě jednou v noci provedla ukázkou tvýho šílenství, stal jsem se tebou a ty mnou. Ukázalas mi svoji zbraň a upozornila mě, abych si nevystřelil mozek a ujistila ses, že je zacvaknutá bezpečnostní pojistka.

Necháváš věci umírat v bahně a říčce, co ti protéká pod očima. Střílíš nábojnice do stromů a sleduješ, jak se odštěpují třísky. Prej ti to dává něco, co bych ti nikdy dát nemohl. Nechci vědět, čeho všeho můžeš být schopná, když vidím rány, který sis způsobila. Nechci vědět, co všechno si ještě plánuješ udělat. Vzpírám se tomu podezření, že to nebude nic pěknýho.

Chci ti do infuzí přilít trochu vína, abys pookřála a na perleťovejch tvářích se zračil ruměnec. Jenže mi to nevychází a nic nejde podle plánu. Zřejmě jako tvůj život, kterej sis nalajnovala na stole v podobě kokainu.

Nezbylo mi nic, než jenom vzpomínky. Když tě teď vidím, nenacházím dostatek síly, abych vůbec promluvil. V mejch snech je to jako dřív. Přijdu k tobě a pozvu tě na mlikshake. Ty přijmeš, ale předtím se podíváme na film a ty mě spontánně vyhoníš na záchodech v místním kině. A pak mě držíš za ruku, doprovodím tě domu. Vejdeme dovnitř, sundám z tebe šaty a pohodím je na postel a pak provedu všechno, co jsem si představoval, když jsem masturboval a přemýšlel nad tebou.

Ta zvláštnost slov mě mrazí. Panna Marie a Ježíš Kristus by hlesli nad světlem ve tvejch očích. Stala ses věřící, ale ne v Boha. Pouze v onu nepropustnou temnotu, ale ač se snažím sebevíc, vidím v tobě anděla. Naleju ti svěcenou vodu a ty vypiješ celej pohár. Protože já nikdy nevěřil, že existuje nebe, dokud jsem nepotkal tebe. A nikdy jsem se nemodlil tak, jak mě nabádali v kostele. Jenže teď můžu odpřisáhnout, že před tebou pokleknu.

Můj padlý anděli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. října 2018 v 2:11 | Reagovat

"Jsi duševně nemocná." To mě pobavilo. :D

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. října 2018 v 20:15 | Reagovat

Pitevní sál pro mrtvé okřídlence, které dostali svatozář z lítosti...či snad díky osudu?...mrazivé, ale působivé!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama